Umírání nemusí být jen strašné, myslí si sestra roku

Zdravotní sestra Bronislava Husovská pracuje už pět let s nevyléčitelně nemocnými lidmi, za kterými dojíždí domů. Že by byla její práce pesimistická, si nemyslí. "Mnohem horší to je podle mě v nemocnici, kde lidé umírají sami," popsala iDNES.cz žena, která byla zvolena Sestrou roku.

Vítězky soutěže Sestra roku s ministryní zdravotnictví Danou Juráskovou, Bronislava Husovská na snímku zcela vlevo (25. 2. 2010) | foto: Časopis Sestra

"Když jsem pracovala na chirurgii nebo na ARO, viděla jsem umírat lidi v osamocení. To bylo opravdu depresivní, smrti jsem se bála," vzpomíná šestačtyřicetiletá sestra z Ostravy, která pracuje pro Mobilní hospic Ondrášek. "Když vidíte člověka, který umírá doma, kolem něj štěbetají děti, je tam živo, rodina ho má ráda, rozmazluje si ho, to je něco jiného. Umírání nemusí být tak strašné," míní.

Hospicová péče

Tato péče je určena nevyléčitelně nemocným, je pouze paliativní. To znamená, že jejím cílem je ulevit od bolesti, nikoliv člověka vyléčit.

V Česku funguje domácí hospicová péče, existují ale také "kamenné" hospice, které jsou určené pro pacienty v konečném stadiu nemoci.

Přiznává ale, že ne každá rodina se dokáže s takovou situací smířit. "Někdy je to těžké. Pokud rodina dostala dar smíření s tím, že život je konečný, je to úplně něco jiného," popisuje.

Bronislava Husovská si vyzkoušela práci na různých odděleních. Když nastupovala do nemocnice po mateřské dovolené, místo na stejném oddělení totiž nebylo. Pracovala na chirurgii, ARO, u praktického lékaře i na "diagnostice". A že by někdy pracovala v hospicové péči, si nedokázala představit.

"Jednou jsem slyšela rozhovor se s sestřičkou z hospicu v Červeném Kostelci a nechápala jsem, jak takovou práci může dělat," vzpomíná. Shoda náhod ji k této práci ale nakonec také přivedla.

Do hospicu se dostala přes běhání po úřadech

Když pracovala v ostravské charitě jako sestra v domácí péči, strávila jednu noc u lůžka těžce nemocného pacienta. "Vůbec jsem nevěděla, jak se o něj postarat. Ale hodně mě to oslovilo. Proto jsem přijala i nabídku paní doktorky Vartové podílet se na otevření mobilního hospicu."

První rok se musela od své profese trochu vzdálit, většinu času strávila běháním po úřadech, zařizováním povolení a sháněním peněz. "U toho jsem se starala tak o jednoho dva pacienty, na víc nebyl čas, ani prostor," líčí Husovská.

Mobilní centrum funguje naplno od roku 2006, kdy zde nastoupilo pět zdravotních sester, čtyři lékaři, ale i psycholog, psychiatr a sociální pracovnice. Ročně poskytne péči zhruba 80 pacientům.

"Naším cílem je vždy, aby se nemocný po naší návštěvě cítil lépe, než když přijdeme," konstatuje matka tří dětí. U nemocného stráví vždy jednu až dvě hodiny podle toho, jak je potřeba. "Provádíme veškeré kontroly - zjistíme, zda nemá nemocný nějaké další komplikace, jak se mu daří, co ho trápí," přibližuje sestřička.

V případě, že se nemocnému přitíží, mohou vše telefonicky zkonzultovat s lékařem a nemocnému pomoci od bolestí. "Podle toho, co má nemocný naordinované, podáváme injekce, infúze, někdy i výživu. Poskytujeme jim veškerou péči, kvůli které by jinak museli jezdit do nemocnice. To by pro ně bylo samozřejmě velmi vysilující."

Kromě toho Husovská pracuje i s rodinou umírajícího. "Mluvíme s nimi, pomáháme jim překonat strach. Radíme, s čím je třeba," říká žena a dodává, že veškerá péče záleží na přání rodiny a nemocného. "My jim pomáháme, aby to bylo co nejlepší." Když rodina péči nemocného doma přestane zvládat, není podle ní problém přemístit nemocného do "kamenného" hospicu.

Umírající vám dávají sílu

Práce v hospicu je podle ní nádherná. "Lidi na sklonku života jsou obdařeni takovou zvláštní silou, obdarovávají vás tím," vykládá zdravotní sestra, kterou vždy potěší, když na svých nemocných pozoruje změnu k lepšímu. "Třeba když přijdou z nemocnice a domácí péče jim viditelně prospěje."

Práce má ale i své stinnější stránky. "S rodinou i nemocným se postupem času vytváří vztah, máme je rádi, oni nás. Když člověk zemře, trápí to i nás. Samozřejmě ještě horší to je, když zemře mladý člověk," přiznává Husovská s tím, že naučit se zvládat takové situace je těžké.

Ocenění Sestra roku si váží, potěšila ji především nominace jejího vedení. Na její práci to ale nic nezmění. "Budu dál pracovat a bojovat za zvýšení povědomí o hospicech. Tato péče je důležitá a je třeba ji rozšiřovat," uvedla Bronislava Husovská s tím, že především domácí hospicová péče v Česku ještě není dostatečně rozšířena.

Sestra roku 2009

Ocenění se udělovalo již podesáté, ceny se rozdělují ve třech kategoriích, dává se také čestné uznání. Soutěž probíhá ve dvou kolech. V prvním kole vybrala nezávislá porota z došlých přihlášek pro každou kategorii tři finalistky a jednu náhradnici. Návrhy na kandidátky podali kolegyně, nadřízené sestry, lékaři i pacienti. Novinkou letošní ročníku bylo ocenění Sestra mého srdce, o němž rozhodovala široká veřejnost.

Hlavním kritériem pro postup byl zajímavý čin, který ovlivnil profesní život sestry a neobvyklým způsobem prospěl pacientům či kolegům.

Výsledky:
Sestra v nemocniční a ambulantní péči - Ivana Šulcová (Klinika dětské hematologie a onkologie, FN Motol, Praha)
Sestra v sociální péči - Bc. Bronislava Husovská (Mobilní hospic Ondrášek, Ostrava)
Sestra ve výzkumu a vzdělávání - Mgr. Marie Marková Ph.D.(Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů, Brno)
Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství - Markéta Bekárková (Charita Frýdek-Místek)
Sestra mého srdce - S. M. Anežka Anna Polehlová (Hospic sv. Jana N. Neumanna, Prachatice)