Dvanáctiletý Matouš z Prahy má po náladě. A po prázdninách, jak tvrdí. Od pondělka se musí denně učit angličtinu nebo němčinu.
Loni začal chodit na osmileté gymnázium a ukázalo se, že ač se anglicky učí už čtvrtým rokem, neumí skoro nic. Podobně je na tom i s němčinou, s níž začal minulé září.
Jazyky mu moc nejdou, ale ani škola ho pro ně neumí nadchnout – důraz dává na slovíčka, ne na mluvení, Během jednoho roku se navíc v Matoušově třídě vystřídali tři němčináři.
|
Doučování považuje už několik let za samozřejmost i Milada Sádlová z Roztok u Prahy. "Syn má sice jedničky a dvojky, jenže stačí, když se naučí slovíčka a odmemoruje pár frází. Ale já chci, aby uměl mluvit a číst," zdůrazňuje Sádlová.
Rozdílné znalosti mají pražští a mimopražští studenti
"Mám dceru v první třídě. Angličtinu mají už teď, ale i moje dcera, která něco pochytila ode mě, se někdy diví, jak paní učitelka vyslovuje," přidává další zkušenost lektorka angličtiny Lucie Poslušná.
Sama angličtinu učí na pražské fakultě sociálních věd a tady už se studenti podle ní domluví dobře.
"Ale to už je vybraný vzorek lidí, kteří chtějí jít na vysokou a chodili na dobrá gymnázia. A i tak je tu velký rozdíl mezi pražskými a mimopražskými studenty, kteří na tom bývají hůře," líčí lektorka. Je přesvědčená, že zejména základní školy děti nenaučí až na výjimky skoro nic a málokteré dítě se obejde bez doučování.
"Záleží samozřejmě na rodičích, kolik peněz do toho mohou investovat," dodává Poslušná.
Zkušenost s tím, že rodiče častěji než dříve shánějí doučování angličtiny, má i Veronika Machačová z Plzně, která ho nabízí. "Nejčastěji se na mě obracejí středoškoláci a vysokoškoláci, ale někdy i rodiče dětí třeba ze třetích nebo pátých tříd," říká.
Dobeš: Školy potřebují kvalifikované účitele
Nízká úroveň výuky jazyků na základkách je problém hlavně pro děti, kteří nepokračují na gymnázia či jiné obdobné střední školy. Neznalost jazyka je znevýhodňuje na trhu práce.
Například ve Skandinávii či v Nizozemsku na to jdou jinak – cílem je, aby se anglicky domluvili všichni. Tomu nahrává třeba i to, že se zde nedabují filmy a podobně.
Česká základní škola si naopak nedává vysoké nároky – i když dítě zvládne vše, co má, v patnácti umí anglicky jen na poměrně nízké úrovni. A mnohde nenaučí děti ani to.
"Odlišnou úroveň výuky jazyků vnímám jako problém. Jednou z možností, jak to řešit, je přitáhnout mladé kvalifikované učitele jazyků," říká ministr školství Josef Dobeš. Od roku 2011 je chce lákat náborovým příspěvkem.
"Ale je jasné, že toto opatření se na kvalitě výuky projeví až za delší dobu," připouští. Školy kromě toho mohou už letos žádat o peníze na výuky jazyků z evropských fondů a mnohé to podle Dobeše dělají.
"Pan Brown je nosící si čaj"
Nedá se však říci, že přechodem na střední školu se kvalita jazyků automaticky zlepší. Když nechal angličtinář Zdeněk Řeřicha, který zaskakoval ve třetím ročníku jedné pražské střední zdravotní školy, studenty přeložit pár vět z angličtiny do češtiny, byl zaskočen.
"Větu o tom, že pan Brown nosí své ženě do postele čaj, nepřeložil z pětačtyřiceti studentů dobře ani jeden. A to šlo o překlad z angličtiny do češtiny!" říká učitel. Studenti za sebou v té době měli devět let studia angličtiny a jeden rok do maturity.
Podle Řeřichy to však za problém považovali snad jen dva nebo tři rodiče. Angličtinář je přesvědčen, že na této i mnoha dalších školách nakonec studenti z angličtiny odmaturují. Škola si opět nestanoví vyšší nároky a nebude si chtít přidělávat starosti se studenty, kteří by maturitou neprošli.
Jsou přitom místa, kde to jde. Úspěšní jsou například v Praze 6, kde díky penězům od zdejšího mezinárodního letiště, jež musí školám povinně platit kompenzaci za hluk, mají školy peníze na hodiny navíc a dobré kantory. I děti ze základních škol pak mají možnost vyjíždět do zahraničí.
A výsledky jsou vidět – zdejší žáci z běžných škol v různých soutěžích porážejí i děti z jazykovek. Starosta Prahy 6 teď chce podobný přístup prosadit v celém hlavním městě.
