O novém albu Chinaski šla dlouho dopředu řeč, že by mělo jít o návrat do raných dob kapely, kdy v docela ostrém rock´n´rollovém nápřahu neúnavně objížděla kluby a svůj pozdější úspěch si skutečně poctivě oddřela (což na ní bylo vždycky sympatické, jakkoli tehdejší fanoušci asi některým jejich pozdějším vývojovým etapám neměli zrovna moc důvodů tleskat).
Jenomže známé klišé o (ne)vstoupení do jedné řeky platí pro populární hudbu možná ještě víc než pro jiné obory lidské činnosti. A upřímně řečeno, byl by to taky nesmysl, chtít po kapele, která si leccos odpracovala a její posluchačské zázemí má určitě požadavky, aby se najednou začala chovat jako ve dvaceti.
Tudíž budiž řečeno, že Chinaski na Není na co čekat znějí skutečně jako Chinaski vzor 2010, nikoli 1995. Nehraje až takovou roli, že kapela album natáčela ve studiu živě, i to je ostatně polopravda, společné nahrávání "z jedné vody načisto" se zjevně týká základů, určitě ne zvuků, které některé písničky "dolešťují".
V dobrém i zlém je album možná až překvapivě stylově členité. Některé písničky skoro až legračně připomínají zvukem či postupy kapely, se kterými Chinaski sdílejí či sdíleli první českou poprockovou ligu: začátek 7 hříchů je ložená Mňága, Jak mám ti říct od začátku do konce Lucie, spacy pasáže a slovní hříčky v Digitálně nemohou neupomenout na Tata Bojs.
To jsou jistě náhody, žádné "kalouskosoudy" tady nehrozí. Spíš je zábavné sledovat, jak se prostě některé výrazné postupy dostaly do obecného povědomí v české popmusic natolik, že se staly "obecným majetkem".
Průvodce albem není na co čekatMF Dnes provedla čtenáře novým albem Chinaski |
Nejsilnější jsou Chinaski tam, kde udržují svůj známý rukopis, který ovšem kupodivu prosvítá v písničkách různých autorů - je totiž důležité připomenout, že ačkoli bývají často prezentováni jako kapela jednoho muže, Michal Malátný není zdaleka jediným autorem písniček, po hudební stránce je dokonce ve velmi silné defenzívě oproti kolegům Škochovi a Táborskému.
Mezi ony typické "chinaskovky" rozhodně patří 3pasty, singlový Spáč, Sen 1996 či závěrečný ploužák Šatna. Výlety za hranice svého žánru si Chinaski vyzkoušeli - věřme, že spíš jako fór - ve "swingových" Kompech a "punkové" Kérce, nicméně Malátného hlas i způsob vokálního podání má každý, kdo nežije posledních minimálně třináct let v naprosté zvukové izolaci, natolik pod kůží, že mu to skoro ani nepřijde.
Skoro až existenciální název obsah alba nijak zvlášť nenaplňuje, existenciální témata ale také od Chinaski nikdo nečeká a nečekal, i ve své klubové éře byli kapelou v první řadě zábavnou - a tou zůstali. Je jedno, že baví jiné lidi, proměnou publika zákonitě musí projít každá kapela, která hraje déle než pět let. A svůj poprock i dnes Chinaski hrají vcelku s vkusem, nějakým tím nápadem a bez mindráků.
Chinaski: Není na co čekat
Universal, čas: 46:10
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
