Režisér, jehož jméno se jedním dechem vyslovuje v souvislosti s nejpozoruhodnějšími díly české i světové kinematografie, začne s návštěvníky diskutovat v sobotu 17.00 hodin společně s autorem předlohy pro jeho nejnovější snímek Josefem Urbanem.
Juraj Herz patří k žijícím klasikům světového filmu, podílel se na nejzajímavějších titulech legendární české nové vlny. Ač původem Slovák, splynul s pražským prostředím a ve svém asi nejznámějším díle Spalovač mrtvol metaforicky zachytil osudový zvrat české kultury během vpádu okupantských vojsk Varšavské smlouvy. Samozřejmě alegoricky, a to na pozadí příběhu z 2. světové války.
Kletba totalitní cenzury
Na stříbrném plátně debutoval vyzrálým existenciálním dramatem Znamení raka podle předlohy Hany Bělohradské Poslední večeře (1966). Film sice není tolik znám, ale již zde se objevuje budoucí režisérova záliba v surrealismu a černém humoru. Kniha z prostředí nemocnice vypráví mimo jiné o lékařích alkoholicích, protekčně dosazených komunisty v nadřízených funkcích a senilních profesorech, kteří určují politiku kliniky.
Natáčení filmu bylo poznamenáno napětím uvnitř štábu a také zásahem komunistické cenzury. Cenzura Juraje Herze posléze pronásledovala i u jeho dalších proslulých snímků jako třeba sci-fi horor Upír z Feratu, z kterého bylo údajně vystřiženo množství krvavých scén.
Od Hrabala k fascinujícím hororům
Úplně prvním snímkem, kterým se Herz zapsal do paměti diváků, byl příspěvek k filmovému manifestu Perličky na dně pod názvem Sběrné surovosti z roku 1965. Herzova povídka se ovšem nestala součástí samotného filmu, ale brázdila kina společně s neméně geniální povídkou Fádní odpoledne od Ivana Passera. Předlohu Bohumila Hrabala založenou na neustálém toku vypravěčova řečnění dokázal kongeniálně převést na plátno díky expresivní a dynamické kameře Stanislava Miloty.
Ani během komunistické normalizace neutichla autorova náklonnost k bizarnostem gotického románu a surrealismu. V krátké době realizoval mistrovská díla -pohádkové horory Panna a Netvor či Deváté srdce a o něco vážnější Morgianu s vynikající Ivou Janžurovou ve dvojroli, která již dříve excelovala v dalším jeho bravurním opusu Petrolejové lampy.
Zvláštní kapitolou je Herzova televizní tvorba. Koncem 60. let natočilbarevné mistrovské dílo Sladké hry minulého léta podle Maupassantovy předlohy. Na začátku 70. let vytvořil okouzlující atmosférický horor Dotek motýla. V roce 1987, když realizoval své vyznání poetice němé kinematografie a situační grotesce Gagman, emigroval Juraj Herz do Německa, kde byl již dříve populární díky svým atmosférickým pohádkovým hororům.
V současnosti chytil druhý dech
V krátké době za sebou realizoval tři snímky: duchařinu T. M. A., televizní drama Dívka a kouzelník a loni na jaře do kin vstoupil právě současný hit Habermannův mlýn. Jako skutečný spolutvůrce zlatého věku české kinematografie má i dnes Herz co říci. Jenom by to chtělo zase nějaký dobrý scénář, třeba jako ten, který tehdy napsal společně s Ladislavem Fuksem.
