Obraz s námětem zavraždění svatého Václava měl být monumentální ozdobou hlavního oltáře olomouckého dómu svatého Václava. Jeho autorem je vídeňský malíř Anton Petter (1782-1858). Jedno z největších pláten v českých sbírkách, které má na šířku pět a na výšku osm metrů, se ale vůbec nezamlouvalo zadavateli zakázky – Maxmiliánu Sommerau-Beckhovi, který byl v letech 1837 až 1853 olomouckým arcibiskupem.
Ten je poslal do "půdního vyhnanství". Zapomenutý obraz z doby pozdního biedermeieru se znovu na světlo dostal až letos, kdy arcibiskup Jan Graubner vyzval k prozkoumání jeho stavu odborníky z Muzea umění Olomouc. Na případ upozornily Lidové noviny.
Z archivních dokumentů vyplývá, že arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh se rozhodl v roce 1838 vyřešit chybějící vybavení interiéru olomouckého dómu angažováním Antona Pettera, tehdy proslulého malíře náboženských a historických námětů. Objednal si u něj monumentální obraz s výjevem vraždy svatého Václava pro hlavní oltář kostela.
Malíř se měl přitom řídit velice konkrétními požadavky na kompozici výsledného díla. Petter sice po šesti letech obraz o rozměrech 850 × 510 cm dokončil, ale představy mecenáše a objednavatele díla rozhodně nenaplnil. Arcibiskup důrazně odmítal především ústřední postavení bratrovraha Boleslava v popředí, upozorňoval na chybějící svatozář sv. Václava, požadoval, aby uloupené knížecí insignie neodnášel Boleslav, nýbrž postavy v pozadí atd.
Přestože malíř námitky nejprve odmítal, nakonec obraz přemaloval. Ani to však dílu na hlavní oltář olomouckého dómu nepomohlo. Sommerau-Beckh nechal plátno svinout na válec a přestěhovat na půdu kroměřížského zámku.
Poprvé nechal obraz rozvinout, a to na zámeckém nádvoří, v roce 1921 tehdejší archivář Antonín Breitenbacher. Po zjištění stavu se ale plátno přestěhovalo zpět do půdního "exilu". Tam zůstalo až do počátku letošního roku, kdy je arcibiskup Jan Graubner nechal snést a vyzval odborníky z Muzea umění Olomouc, kteří o sbírky v Kroměříži ve spolupráci s arcibiskupstvím pečují, k posouzení stavu malby.
"Stejně jako archivář Breitenbacher v roce 1921 i my jsme měli problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné Petterovo velkorozměrné plátno rozvinout," vzpomněl historik umění Ondřej Zatloukal z Muzea umění Olomouc.
Vůbec největší obraz svatého Václava přitom podle něj vzbudil velkou pozornost odborné veřejnosti. Jak zdůraznil renomovaný pražský historik umění Ivo Hlobil, to, co bylo v době vzniku plátna kritizováno jako extravagantní a vedlo nakonec k jeho přestěhování na zámeckou půdu, se dnes naopak jeví jako projev malířovy originality.
"Obraz si rozhodně žádá rehabilitaci. Jeho zařazení do celkového kontextu Petterovy tvorby a středoevropského malířství pozdního biedermeieru si ovšem vyžádá delší čas. Neobejde se určitě bez spolupráce s rakouskými kolegy, pro které bude jistě kroměřížská malba velký objev," řekl Hlobil.
Olomoucké arcibiskupství a Muzeum umění Olomouc ale v těchto dnech řeší palčivější problémy: restaurování a budoucí využití díla. "Desítky let v nevyhovujícím prostředí a svinutí na válec se samozřejmě na malbě velmi výrazně podepsaly. Nyní konzultujeme s restaurátory další postup. Je zřejmé, že zásah bude velmi náročný," uvedla historička umění Jana Zapletalová z Muzea umění Olomouc.
Olomoucké arcibiskupství současně zvažuje budoucí využití monumentálního díla. "Jeho umístění v původně zamýšleném místě, tedy v olomouckém dómu, je nereálné, a to nejen vzhledem k jeho rozměrům," říká Alena Jemelková z oddělení památkové péče olomouckého arcibiskupství.
"Ani vystavení například v Arcidiecézním muzeu Olomouc nyní nepřipadá v úvahu. Začali jsme však jednat s magistrátem v Opavě o možnosti trvalé zápůjčky obrazu do vyprázdněného, původně gotického kostela svatého Václava, který má po dokončení rekonstrukce sloužit k pořádání kulturních akcí," dodala Jemelková.
