Obraz znázorňující násilnou smrt mladého českého knížete Václava patří díky svým rozměrům 8,5 krát 5,1 metru k největším v českých sbírkách. Zájemci celý výjev uvidí na vlastní oči v Gongu - nové multifunkční aule, která vznikla přestavbou bývalého plynojemu v památkově chráněné Dolní oblasti Vítkovic.
Postaral se o to šéf strojírenské společnosti Vítkovice Jan Světlík. A nejen proto, že je známým mecenášem umění. Obraz je totiž s Vítkovicemi spojen historicky.
"Zakladatelem podniku byl olomoucký arcibiskup, arcivévoda Rudolf Jan. Po jeho smrti firemní majetky přešly do vlastnictví arcibiskupství. V roce zahájení prací na obrazu byly tedy Vítkovice, stejně jako zmíněné dílo, ještě v držení této instituce," objasnila souvislosti historička archivu společnosti Vítkovice Hana Šústková.
Veřejnost uvidí obraz den před svatováclavským svátkem
Nadace strojírenské skupiny navíc přispěla na záchranu obřího plátna poškozeného dlouhým a nevhodným skladováním.
Unikát z Kroměříže |
"Financovala první část restaurátorských prací, které dostali na starost manželé Šárka a Petr Bergerovi v Písečné u Žamberka. Právě z jejich dílny přivezeme v úterý obraz do Ostravy. Jeho slavnostní představení veřejnosti plánuje sdružení Dolní oblast Vítkovice pečující o národní kulturní památky na 27. září, den před svátkem Václava," dodala mluvčí Vítkovic Eva Kijonková.
Tehdy proslulý malíř náboženských a historických námětů Anton Petter (1781-1858) maloval obraz šest let. V roce 1838 si u něj dílo objednal arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh. A měl jasné představy o tom, jak má dílo vypadat, aby se mohlo stát monumentální ozdobou hlavního oltáře olomouckého dómu svatého Václava.
Jenže s výsledkem spokojený nebyl. Arcibiskup odmítal především ústřední postavení bratrovraha Boleslava v popředí. Upozorňoval také například na chybějící svatozář sv. Václava nebo chtěl, aby uloupené knížecí insignie neodnášel Boleslav, ale postavy v pozadí.
Plátno se na hlavní oltář olomouckého dómu nedostalo
Přestože malíř námitky zpočátku odmítal, nakonec vyhověl a obraz přemaloval. Ani to ale nestačilo a obraz se na hlavní oltář nikdy nedostal. Plátno svinuté na válci skončilo na půdě kroměřížského zámku, který kdysi býval letním sídlem olomouckých arcibiskupů.
Poprvé a také naposledy nechal obraz rozvinout na zámeckém nádvoří v roce 1921 tehdejší archivář Antonín Breitenbacher. Jen proto, aby zjistil, v jakém je stavu. Poté obraz opět putoval zpět do půdního exilu.
Znovuobjevení se dílo dočkalo až loni. S podporou arcibiskupa Jana Graubnera a společně se zástupci Muzea umění Olomouc je oživil univerzitní profesor Ivo Hlobil, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. A tentokrát se obraz z půdy dostal nejen kvůli posouzení stavu malby.
Kdysi extravagantní, nyní originální
"Stejně jako archivář Breitenbacher v roce 1921 i my jsme měli problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné Petterovo velkorozměrné plátno rozvinout," řekl historik umění Ondřej Zatloukal z Muzea umění Olomouc a dodal, že vůbec největší obraz svatého Václava vzbudil velkou pozornost u odborné veřejnosti.
"To, co bylo v době vzniku plátna kritizováno jako extravagantní, se dnes naopak jeví jako projev malířovy originality. Obraz si rozhodně žádá rehabilitaci. Jeho zařazení do celkového kontextu Petterovy tvorby a středoevropského malířství pozdního biedermeieru ovšem potrvá delší čas. Neobejde se bez spolupráce s rakouskými kolegy," uvedl renomovaný historik umění Ivo Hlobil pro olomoucké arcibiskupství.
