Předchůdkyně vysílače na Pradědu připomínala hradní věž. Zřítila se

Její příběh je jako tragicky laděný film pro pamětníky, jehož diváci po většinu času vědí, že hlavní hrdina na konci zemře. První věž na Pradědu měla proti nynějšímu vysílači ani ne pětinovou výšku, ale zato neotřelý vzhled. Postavili ji před sto lety.

"Měl jsem okolo šesti sedmi let. A rázoval si to i s dalšími dětmi na Praděd," vzpomíná Pavel Rapušák z Bruntálu. Když v době dětství, v padesátých letech minulého století, vyrážel na nejvyšší horu Moravy, stála tam ještě původní rozhledna připomínající tajuplnou hradní věž.

Jak šel čas na Pradědu

Začátek 19. století Na vrcholu byla postavena kamenná chýše sloužící jako útulna v případě špatného počasí.

1891 Byl vytvořen první dochovaný návrh nové chaty a rozhledny.

5. června 1903 Předseda Moravsko-slezského sudetského horského spolku předal starostovi Malé Morávky stavební plány pro stavbu rozhledny.

26. června 1903 Okresní hejtmanství v Bruntále vydalo poté, co se 17. června na Pradědu sešla stavební komise, souhlas k výstavbě.

Polovina roku 1912 Konala se kolaudace rozhledny postavené ve stylu hradní věže.

1914 až 1918 Během první světové války byl provoz rozhledny přerušen, o stavbu nikdo nepečoval, a protože byla postavena z nevhodného materiálu, postupně se rozpadala.

1929 Na rozhledně byly provedeny záchranné práce.

Po roce 1945 Rozhledna fungovala, byla však ve velmi špatném stavu.

1957 Provoz rozhledny byl zastaven.

2. května 1959 Rozhledna se zřítila k zemi.

25. června 1965 Bylo vydáno územní rozhodnutí pro stavbu televizního vysílače.

1969 Stavba vysílače začala.

1980 Vysílač začal fungovat.

"Pamatuji si, že jsme s sebou tenkrát nosili koš s jídlem. Bylo léto a my chodili na Praděd piknikovat," usmívá se Rapušák.

Dnes je předsedou klubu Za starý Bruntál, jenž letos zorganizoval výstavu přibližující historii původní rozhledny. V roce 2012 totiž uplynulo sto let od chvíle, co se do stavby zvané Strážní věž Habsburk podívali první návštěvníci.

Výstavba se táhla sedm let

Příběh věže, kterou navrhl architekt František von Neumann, se začal psát na konci 19. století. Z roku 1891 pocházejí plány považované za první dochované stavební záznamy o rozhledně. Schvalování stavby mělo rychlý spád.

Pátého června 1903 předložil předseda Moravsko-slezského sudetského horského spolku starostovi Malé Morávky stavební plány, 17. června se na Pradědu sešla komise, aby posoudila, zda je stavba možná, a 26. června 1903 vydalo Okresní hejtmanství v Bruntále souhlas k výstavbě.

Zatímco schvalování stavby běželo jako na drátkách, budování se kvůli těžkým podmínkám na Pradědu protáhlo na sedm let. Hlavní potíže však začaly až po zprovoznění věže v polovině roku 1912.

Zánik byl jen otázkou času

Ukázalo se, že použitý stavební kámen je nevhodný, neboť do něj pronikala vlhkost, která v době mrazů stavbu narušovala.

V přízemí budovy, která měřila na výšku 32,5 metru, byla malá restaurace, v prvním a druhém patře obytné místnosti, které však byly kvůli vlhkosti od začátku těžko využitelné. A pokud lidé vystoupali do sedmého poschodí, našli vyhlídkovou plošinu, odkud byl za příznivého počasí skvělý rozhled.

Vyhlídky věže dobré nebyly. "Z kroniky Malé Morávky se dozvídáme, že vzdor vysokým nákladům, 96 tisíc rakouských korun, je zánik této vkusné, ale drahé stavby vzhledem ke zdejším povětrnostním vlivům jen otázkou času," uvedl Pavel Rapušák v textu k výstavě věnované rozhledně. Špatné prognózy se naplnily.

Rozhledna sice přestála obě světové války, postupně se však rozpadala čím dál tím víc. Připravovaná oprava se už neuskutečnila, neboť 2. května 1959 se věž zřítila. A na otevření nástupce - televizního vysílače - si lidé museli počkat přes dvacet let.

Život na Pradědu není pro každého

Provozní Hotelu Praděd Tomáš Hrazdil žije na Pradědu už tři roky prakticky vkuse.

V čem se zdejší život liší od toho v nížinách? "Řídíme se počasím, moc se tady nedíváme na hodiny. Když je vidět, jsme venku, když se setmí, hlavně v zimě, jsme všichni na chatě. Ten život není pro každého. Je pro určitý typ lidí, možná tak trochu bláznů," vypráví Tomáš Hrazdil.

Rozhledna by oslavila 100 let

Televizní vysílač, v němž hotel sídlí, se dle návrhu brněnského architekta Jana Lišky začal stavět v roce 1969. Kvůli těžkým podmínkám v horách se budování protáhlo. První návštěvníci se do něj podívali až v roce 1980.

Ti, kteří do něj zamíří letos, si připomenou i předchůdkyni vysílače, rozhlednu připomínající hradní věž. "U příležitosti stého výročí postavení rozhledny byla vydána pamětní mince, kterou si lidé mohou u nás koupit. Rozhlednu připomínáme i prostřednictvím plakátů a zmínku o ní máme třeba i v jídelních lístcích," říká provozovatel hotelu.

Vysíláč se bude zateplovat

Přestože je vysílač odlit z železobetonu, i na něm se, podobně jako na původní věži podepisují vlivy drsného jesenického počasí.

"Jednou za čas je třeba obnovit nátěr a krytinu na tubusu. Na jaře budeme také zateplovat a měnit okna na všech třech budovách, které tubus podpírají," zmiňuje Tomáš Hrazdil a podotýká: "Po třiceti letech fungování vysílače přichází čas rekonstrukcí."

Zatímco někteří netají, že se jim více líbila předchůdkyně vysílače - historická rozhledna, Tomáš Hrazdil má jasno v tom, kterou z věží by si vybral. "Obě mají své kouzlo. Původní byla z architektonického hlediska určitě zajímavější, ale bylo v ní vlhko a zima. Takže bych ji neměnil za současný stav."