Potkáte ho v pražském Podolí, jak s batohem plným plátna míří skoro každý den do své maličké dílny. "Vyměřuji doma, stříhám v blízké tělocvičně a v dílně pak šiji. Tady bych tu látku totiž nerozložil. Už mi tu v okolí říkají Šerpa z Podolí," usmívá se Miroslav Beneš a usedá ke starému šicímu stroji. Postupně vytahuje desítky metrů látky a za chvilku už ani není vidět. Právě dodělává stan pro partu rytířů...
Jak jste se k takové práci dostal?
Když po revoluci z kanceláří zmizely psací stroje a já jsem přišel o práci, přemýšlel jsem, co dál. Věděl jsem jen to, že nad sebou už nechci mít šéfa. Nejprve jsem zkusil fotit, pak jsem chvíli vyráběl dřevěné hračky nebo jsem sekal zahrady různě po Praze. A jednoho dne mi zavolali kamarádi z Německa a požádali mě, zda bych jim neušil týpí. Věděli, že mě vždycky šití bavilo. Už na škole jsem vyráběl tašky a batohy, zužoval kalhoty sobě i kamarádům.
Miroslav Beneš
|
Co bylo dál?
Řekl jsem, že to rád udělám, vzal jsem si knihu Táboříme v týpí, kde byl návod a střih, chytil stopa a odjel za nimi. Tam se mi opravdu podařilo ušít dvě týpí. Ta práce mě ohromně bavila, mám rád, když z ničeho vznikne něco. Kamarád byl spokojený a tak dal reference dál. U už jsem u šití zůstal.
Zakázek začalo přibývat?
Ze začátku to bylo velmi slabé, dvě tři zakázky ročně, nebylo to na uživení, jen na přivydělání si. Dál jsem tedy zkoušel různá zaměstnání, chvíli jsem opravoval laserové tiskárny, pak jsem byl zase knihařem. Šití jsem se ale snažil posouvat dál, chtěl jsem si otevřít vlastní dílnu. To se mi podařilo před osmi lety.
A jak to jde?
Zatím s manželkou čtyři děti uživíme. Problém je, že spoustu zakázek mám na jaře, kdy lidé začnou plánovat akce na léto. Ale přes zimu je mrtvo. Musím tedy myslet na hubené měsíce a šetřit na ně. Začal jsem se tak věnovat i jinému šití. Vyrábím například látkové tašky a piknikové deky a občas kamarádům i tady lidem v okolí "spíchnu", co potřebují – od oblečků pro loutky až po polštáře.
Říkám si, že tímhle způsobem života jsem vlastně blíž přírodním národům. Ty měly zimu také těžkou. A zatímco ony se těšily, až budou táhnout stáda karibů a vyrazí na lov, já se zase těším, až mi na dveře zaklepe zákazník.
Kdo chce ušít stan?
Čeští indiáni, tedy lidé, kteří žijí opravdu podle jejich vzoru, tráví několik týdnů v přírodě, chodí v mokasínách, kůži, dělají obřady. Stejně tak šiji lidem, kteří zase vyznávají život vikingů nebo rytířů. Měl jsem tu i pána, který se věnoval válce Sever proti Jihu a pořádal nějakou akci, potřeboval stany. Pak jsou mými zákazníky různé oddíly - skauti, kteří na táborech teď dávají přednost týpí před podsadovými stany. A chodí i jednotlivci.
Takže místo moderního stanu v obchodě si někdo na pobyt v přírodě koupí týpí?
Přesně tak, je to velmi pohodlné rodinné bydlení. Uvnitř rozděláte oheň a je vám fajn. Samotné týpí nezabere v autě příliš místa, složíte ho do většího pytle, jen ty dlouhé tyče je třeba udělat až na místě z nějakých soušek. Ale když zákazník chce, dodám mu i dřevěné komponenty.
Viděla jsem týpí i na zahradě rodinného domku.
Nedávno jsem šil týpí pro zákaznici, která v něm bude rok bydlet právě na zahradě. Prý do doby, než si postaví domek. Dělám různé velikosti, třeba i dvoumetrové do dětského pokoje. Úsměvnou historku mám z loňska, kdy sem přišla taková hodně bohatá paní, jejíž známý si koupil týpí na zahradu. Objednala si ho, prý pro vnoučata, a pak se tady zastavila a ptala se mě, jestli náhodou nemám obrázek, aby se mohla podívat, jak to vůbec vypadá. Nakonec byla spokojená.
Může se hoditSháníte novou práci? Na jobDNES.cz vybírejte denně z aktuálních pracovních nabídek. |
Jak dlouho stan venku vydrží?
Látka je naimpregnovaná, takže rok bez problému. Pokud ho stavíte jen párkrát do roka, tak vydrží takových šest sedm let. Pak se většinou ta látka dá ještě použít na indiánskou saunu.
Jak dlouho jeden výrobek šijete a kolik stojí?
Záleží na typu stanu. Někdy jde o zcela atypické stany, třeba jsem šil mongolský stan podle piktogramu nebo takový speciální rytířský stan, který měl jednotlivé ložnice zavěšené vedle sebe. V takových případech trvá práce déle. Ale když vezmu to klasické rodinné týpí, které má pět a půl metru a na výšku kolem pěti, tak ho šiji týden. A vyjde na 16 tisíc korun včetně liningu, což je vnitřní pás impregnované látky kolem celého vnitřního obvodu stanu.
Kolik spotřebujete látky?
Na klasické týpí zhruba 35 metrů pevné látky, většinou stoprocentní bavlny. Dřív jsem ji nakupoval v továrně na severu Čech v Lomnici nad Popelkou. Ta ale skončila. Pak chvíli v Trutnově a teď mám takové menší zdroje.
Máte konkurenci?
Vím o pár lidech, kteří se také věnují tomuto řemeslu. Ale nesoupeříme spolu. Mě těší, že se ke mně zákazníci vracejí a že jsou s mojí prací spokojeni. To je pro mě největší odměna. Díky nim totiž můžu dělat tuhle tvořivou práci, které si vážím.
