Horké letní dny si tak "užívá" opravdu se vším všudy. "Nejdrsnější je to samozřejmě kolem poledne, kdy je největší nával. Lidi mají hlad a slunce je rovnou nad námi. Úplně nejtepleji je pak ve dvě ve tři," popisuje Jiří Kalina.
Ve stánku se podle něho teplota pohybuje kolem sedmdesáti stupňů a schovat před vedrem se v něm nedá. Není kde. "Snad trochu ustoupit stranou dál od grilu. Jedině, když ze stánku vyjdu úplně ven, tak se ochladím," říká muž.
U grilu pracuje sám, a i když už horko začne být nesnesitelné, nemá možnost, aby ho někdo vystřídal. "Jen v pondělí za mě na hodinu výjimečně zaskočil kolega, když jsem byl u zubaře," vysvětluje Kalina.
Jak sám říká, práce ve třicetistupňových vedrech u neustále rozžhaveného grilu je někdy opravdu náročná. "Člověk tu stojí celý den v takovém horku, které je jen na málo místech, ale i tak se musí na lidi pořád usmívat. Bývá to očistec, ale vydržet se to musí," popisuje.
Na práci si však nestěžuje, grilování kuřat a vepřových žebírek ho baví. A zvyknout si na horko se prý nakonec dá.
"Všechno je to o psychice. Dělám svou práci pro lidi a chci ji dělat dobře, tohle k tomu prostě patří. Jednoduše vypiji dostatek vody a tělo si s tím horkem už nějak poradí. Problém je jen v hlavě," říká Kalina.
Největší odměnou za hodiny strávené ve vedru pro něj pak je, když se k němu zákazníci vracejí. "Když jsou lidé spokojení, tak to u grilu taky jinak ubíhá a člověk se hned cítí lépe," usmívá se muž.
