Nejprve jsme se loni setkali zcela náhodně během Shakespearovských slavností na Slezskoostravském hradě díky herci Vladimíru Polákovi. Před Veselými paničkami windsorskými jsme si jen tak lehce popovídali při rozhovoru se Simonou Stašovou, tehdy také pro Ostravské stopy (hereččino vzpomínání zde).
Bolek PolívkaZnámý český herec, mim, dramatik a scenárista Boleslav Polívka se narodil 31. července 1949 ve Vizovicích na Zlínsku. Jeho maminka pochází z Ostravy, kam Bolek s rodiči dojížděl v 50. a 60. letech. Teta a strýc Procházkovi bydleli v Přívoze. S Ostravou jej spojuje také jeho dvorní filmová režisérka, ostravská rodačka Věra Chytilová. |
Bolek hned začal s tím, že v obvodu Přívoz jako malý jezdil na kohoutech a jako krotitel se proháněl po dvorku… Teprve nyní, rok poté, opět během Shakespearovských slavností, se podařilo zaznamenat možná jedny z nejpozoruhodnějších vzpomínek na Ostravu, které v seriálu zazněly.
Valašský král s původem v Ostravě? No dobře
A to se Bolek nejprve trochu ostýchal, zda může "své přívozské kořeny" prozradit. "Já mám vztah k Ostravě pečlivě utajovaný, tady jsem měl tetu a stryce (vyslovuje schválně kratce). Ostrava-Přívoz, sem jsem vždycky s tatínkem a maminkou jezdil na návštěvy," rozpovídal se spontánně v zákulisí hradu nad šálkem čaje.
Pak se však zarazil: "Já nevím, jestli to mám říct, nebo nemám, protože maminka moje se narodila tady v Ostravě, takže já jako, hm… valašský král… Protože lidi budou říkat: Ha, věděli jsme to. Proto žije v exilu."
Takže jak to s ním bylo? "Maminka byla z ostravské rodiny a já tady měl příbuzenstvo. Takže znám tu vůni Ostravy. Přívoz, to je nedaleko odsaď, že jo, není to daleko?" ujišťoval se vzhledem ke své momentální pozici ve Slezské Ostravě.
V dálce svítily těžné věže a problikávala světla z hutí
"Byl to takový pavlačový dům, teta tam byla myslím i domácí, že jí to nějak patřilo. A ona byla učitelka, teta Procházková, její manžel byl Procházka, důstojník ve výslužbě. Ono to tam vonělo sazema," popisoval atmosféru 60. let.
"Také z toho balkonu nebo pavlače byla vidět světla… taková světla zelená a červená… a z dálky svítily důlní věže… a to bylo tak daleko," vyprávěl jakoby zasněně.
Na plátně se Bolek naposledy objevil v jedné z hlavních rolí snímku Revival.
Bolek Polívka se nyní nejvíce zabývá pokračováním úspěšného filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentag. Dokonce sám režíruje.
Dávná vzpomínka na zlatou éru legendárního brněnského Divadla na provázku. Vedle Bolka režisér Peter Scherhaufer.
A pokračuje. "Můj strýc byl v hutích a na nějakých nucených pracích, protože on byl nějaký kulak, tak ho totiž nazvali - kulak. Potom byl u černejch výložek, já jako kluk jsem jej zažil, že byl někde v hutích. Jednou mě zavedl mezi spolupracovníky. Bylo to jako podle Hrabala, takoví ti Skřivánci na niti. A oni se na mě dívali a uvažovali nade mnou, co ze mě bude, ani nevím, co tam padala za povolání…," říkal velmi spontánně.
"A strýc právě chtěl, abych já byl přírodozpytec, přírodovědec a kupoval mi o tom různé knihy. Potom jednou, když jsem se do Ostravy zastavoval s jedním svým kamarádem, tak jsme jej potkali, strýc se mnou jako na oko nemluvil, protože on je kulak. A já říkám: 'Strýcu, ahoj, to su já, Bolek!' A on: 'Zradils! Zradils ornitology!' (křičí) Nechtěl se mnou mluvit, protože jsem se dal na dráhu komedianta," zdůraznil Bolek Polívka.
Bolek se snažil místa svého mládí najít. Bohužel marně
Z Ostravou jej ale vážou i další osudy: "S Ostravou mám přímý vztah, strýc dentista se utopil v rozvodněné Ostravici, přeplaval ji tam a zpátky. Pak mu řekli, ať plave ještě jednou, a na to on doplatil. K vodě mám proto rezervovaný vztah…," zdůraznil napůl vážně a napůl v žertu.
Ostrava se za tu dobu hodně změnila, on se sem sice vrací, ale konkrétní místa už nenachází. "Vždy jsme přijeli na nádraží Ostrava - Přívoz, pak se šlo přes nadchod, po schůdkách dolů, pak pár ulic, ta vůně, několikrát jsem se to snažil hledat, ale marně," dodal herec.
Jeho vztah k Ostravsku tím ale nekončí. "Také jsem měl sestřenici, která pracovala v kině jako pokladní, měl jsem od ní fotografie - Lolu Lollobrigidu, Johna Wayna, to bylo někde v Havířově. Příbuzní měli permanentky do ostravského divadla, tak se na mě tak nedůvěřivě dívali, jestli je to také divadlo, to, co hraju. To by jim udělalo radost, tady ten Shakespeare," na závěr poznamenal ke svému představení na Slezskoostravském hradě.
