Perníková chaloupka, zatím poslední kniha spisovatele Petra Motýla popisuje havířovské i ostravské peripetie nejznámějšího vařiče pervitinu Romana Pechy. Není to jediná kniha od Petra Motýla, která využívá jemu dobře známých ostravských reálií.
"Žil jsem tady dlouho, od 11 do 25 let. Není to málo, ale hlavně je to období v životě člověka, kdy jej vzpomínky poznamenávají a jdou s ním až do smrti. To je zcela jasné. Ti, co tady zůstali, já jsem se odstěhoval, tak mi zakazují, abych psal o Ostravě, ale to je stejně nesmyslné, stejně jako kdyby Hrabalovi zakazovali psát o Nymburce," říká Petr Motýl ke své ostravské zkušenosti, která rozhodně není růžová nebo k městu obdivná.
Profil: Petr MotýlNarodil se 26. srpna 1964 v Klatovech, vystudoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě v Ostravě, kde bydlel až do roku 1989. Po studiích pracoval jako listonoš, vrátný, topič, prodejce knih, čerpač vody, noční hlídač apod. Vydal na dvacet knížek. Zatím poslední je Perníková chaloupka vydaná v ostravském nakladatelství Protimluv. Jejím spoluautorem je dnes už padesátiletý vařič pervitinu Roman Pecha. Části děje popisované v knize se odehrávají mimo jiné v Havířově a Ostravě. Petr Motýl s oblibou popisuje periferní části města, tedy i Ostravy, jeho hrdinové jsou havíři, dělníci, štamgasti, kriminálníci a jiní lidé z okraje společnosti. |
"Je tady nějaká parta, a když k ní nepatříte, tak jste špatný. Špatný jste už tím, že tady nebydlíte."
Do Ostravy se Petr Motýl s rodiči přistěhoval v polovině 70. let. "Předtím jsme bydleli v západních Čechách v Klatovech. Máma studovala v Plzni a táta tam byl na vojně. Táta pochází z Ludgeřovic a byl hokejista, který se na začátku vojenské služby zranil. Na vojnu jej vzali s tím, že bude hrát profesionální hokej. Ale potom dělal kulturního pracovníka, motal se kolem amatérského divadla," vypráví básník o svém rodinném zázemí.
V Ostravě jej kupodivu nečekal optimistický život na pokraji nově budované periferie. "Bydleli jsme v centru na ulici, která se tehdy jmenovala Revoluční, teď je to Českobratrská. Na rohu byla cukrárna Babeta, u konzervatoře, jak je teď pizzerie. Za Babetou jsme bydleli v místech, kde se centrum města lámalo do periferie. Vzadu byl Polský dům, zimní stadion, kolem kterého jsem chodil do školy, ta tam stojí dodnes."
Ostravu opouštěl v roce 1989. Listopadový převrat už zažil v Praze. "Zatímco se tady můj bratr Ivan zapojil do studentského hnutí, já byl v Praze jako vrátný. Zřejmě kdybych byl tady, tak by to bylo úplně jinak."
V Ostravě od svých jedenácti let prožíval nejšedivější léta normalizace. "Na rozdíl od Klatov se mi v Ostravě nelíbilo. Nevím, možná to byla reakce mého organismu, ale za tři týdny, co jsme se sem přestěhovali, jsem onemocněl revmatickou horečkou a byl jsem asi tři měsíce v nemocnici ve Vítkovicích. Příchod do nového prostředí tak byl totálně příšerný. Byl jsem oddělen od rodičů, všude plno divných lidí, kteří mluvili nářečím, kterému jsem zpočátku nerozuměl."
Petr Motýl (nahoře) s Romanem Pechou, podle jehož prožitků napsal svou zatím poslední knihu Perníková chaloupka.
Svět dětskýma očima by si mohl vybírat i pozitivnější momenty, je možné, že se Petr Motýl pak přeci jen v Ostravě cítil přijatelněji?
"Nejsem si úplně jist, jestli jsem se v Ostravě aklimatizoval. Přesto na mě a mou tvorbu měla Ostrava obrovský vliv. Ačkoliv mi v ní nebylo nikdy zvláště příjemně, tak to neznamená, že bych o ní nemohl psát. Pro mě to byl vždycky střet, ale tvorba nemusí vždy vycházet z harmonie, u mě rozhodně ne. Vždy je to střetávání, Ostrava pro mě byla vždy nějakým způsobem nepřátelská, něčím ne úplně přijatelným. Nejsem jako takoví ti Ostraváci, kteří se tady narodili a jsou zcela srozuměni, že takový ten svět je a nechtějí se odtud hnout. Já to takhle nikdy neměl."
Přestože se Petr Motýl z Ostravy odstěhoval na pražský Smíchov, Ostrava jej ani tak zcela neopustila. "Perníková chaloupka hodně souvisí s Ostravou. Když jsem byl poté v Praze, tak to ve mně pořád bylo. Intelektuální kavárenské prostředí mi nikdy nesedělo. Přišlo mi umělé a pozérské. Lidé tohoto typu nikdy nezažívají podobné příběhy na vlastní kůži. Na druhou stranu mé intelektuálněji psané věci zatím nikdo nevydal. Na Západě může spisovatel vydat většinu věcí, které napsal, pokud nejsou vyloženě literárně špatné. Tam by o mně byl určitě jiný obrázek. Tady mě zařadili k typu básníka, který vidí věci zdola, ale tak se necítím, je to škatulka," dodává Petr Motýl. Přestože žije v Praze, do Ostravy se často vrací.
