Frýdlantské letiště leží v nádherném prostředí Beskyd přímo pod nejvyšším vrcholem Lysou horou. Už loni na podzim jsem se z něj na dvoumístném rogalu vznesl na oblohu, abych seshora nafotil bourání víceúčelové sportovní haly ve Frýdku-Místku.
Zhruba po půl roce jsem se rozhodl, že se do oblak vydám znovu. Tentokrát však nikoli nad město, ale nad hory, které letiště obklopují. Proto jsem oslovil Tomáše Ledníka, s nímž jsem už jednou letěl. „Ideální to bude někdy ráno nebo večer, to fouká nejméně. Přes den to ovšem už tak klidné není. Mně by to nevadilo, ale vám by se udělalo šoufl,“ vzkázal.
Fouká a trochu zebou ruce
Asi po deseti dnech se domlouváme, že se vydáme do vzduchu. „Dneska by to šlo. Moc nefouká a lepší viditelnost už by byla jedině po dešti, ale přes léto tady budu sporadicky,“ vysvětluje pilot. Ani chvíli neváhám. Na letišti máme sraz v šest večer. Lysá je chvílemi ve stínu, ale povětšinou osvětlena pomalu zapadajícím sluncem.
Nad symboly Beskyd |
„Bude to hezké. Ty mraky jsou hodně fotogenické,“ popisuje Ledník a vytahuje trojkolku z hangáru. Startuje motor, ať se zahřeje, podává mi sluchátka s mikrofonem a vybízí, ať si sednu dopředu. Zapíná mi všechny popruhy, abych ze sedačky nevypadl, a startujeme. Okamžitě letíme směrem na Lysou horu.
Zpočátku se nám nabízí výhledy na Malenovice, Ostravici a Čeladnou. Využíváme stoupavých proudů, takže se postupně dostáváme čím dál výš. Zhruba za čtvrt hodiny od startu se dostáváme na úpatí nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd a poté kroužíme těsně nad ním.
V této výšce už poměrně fouká, takže se občas i trochu zhoupneme. „Není vám špatně?“ slyším ve sluchátkách a hned odpovídám, že se to dá vydržet. Akorát je mi trochu zima na ruce.
Poté míříme nad přehradu Šance, kde dělám jen pár záběrů. Při zpáteční cestě si Tomáš Ledník neodpustil snížený přelet nad fotbalovým hřištěm v Ostravici, kde už organizátoři připravovali závod Adrenalin Cup, který byl na programu hned následující den.
Po půl hodině ve vzduchu hladce přistáváme zpátky na frýdlantském letišti. „Tak co? Bude z toho něco?“ ptá se mě pilot. Odpovídám, že něco určitě ano. Z letiště odjíždím plný zážitků a s odhodláním, že v zimě, až napadne na horách sníh, se na oblohu vydám znovu.
