Připravit zájemce o herecké umění na monology, dialogy, jevištní mluvu či pohybové zkoušky, to vskutku není krátkodobá záležitost. Moc dobře to ví herečka a učitelka Hana Prymusová, která se ještě s příjmením Lelitová proslavila díky filmům z konce 60. let. Jejím debutem byla hořká komedie Já, truchlivý bůh podle povídky Milana Kundery, pak následovala barevná komedie Sladké hry minulého léta od Juraje Herze a další snímky.
Přestože měla řadu nabídek pokračovat dál, nakonec zůstala věrná rodině a své rodné Ostravě, kde dodnes připravuje na svou kariéru budoucí herce, kteří studují na Janáčkově konzervatoři v Ostravě na hudebně dramatickém oboru.
Hana PrymusováZahrála si hlavní roli ve filmu režiséra Antonína Kachlíka Já, truchlivý bůh, když jí bylo 18 let a jmenovala se Lelitová. Ve své době slavný film natočený na námět Milana Kundery bývá v televizi dodnes reprízován. V té době vyhrála soutěž krásy Miss Vítkovických železáren a stala se vicemiss Ostravy, pak přišly další role ve filmech. Stálé angažmá měla v Divadle Petra Bezruče a ve Slezském divadle v Opavě, hostovala čtyři roky v divadle v Českém Těšíně a dnes hostuje v Národním divadle moravskoslezském. Vyučuje na Lidové konzervatoři a Múzické škole v Ostravě-Mariánských Horách. |
„Na jevišti jsem stála od pěti let. V divadle Antonína Dvořáka jsem tančila v Tajemství, v Prodané nevěstě, v Carmen. Chodila jsem na kurzy k primabaleríně Pirkové, absolvovala jsem úspěšně řadu recitačních soutěží. Od té doby jsem začala divadlo milovat,“ říká Hana Prymusová.
Její kariéra měla v druhé polovině 60. let přímo raketový start. Každou sobotu chodila o půl druhé do kina Náročného diváka a pravidelně navštěvovala divadlo. „Tehdy jsem navíc začala vyhrávat soutěže Miss, vystudovala jsem konzervatoř v Brně. První mé angažmá bylo v ostravském Divadle Petra Bezruče,“ vypráví herečka.
Kabát ve filmu patřil Prymusové, látka se kupovala v Tuzexu
Jaká byla pro tehdejší Miss Vítkovických železáren Ostrava? „Dříve se tady více mluvilo ostravsky, ulice byly neupravené, ale úžasně fungovala Černá louka. Tam bylo tehdejší centrum zábavy, kde se pravidelně konaly výstavy, každý rok jsem na nich účinkovala, buď měsíc, nebo tři týdny. Za den byla až tři představení, s Vaškem Čapkem jsem uváděla módní přehlídky, a protože jsem byla v té době miss, ušili mi krásné šaty, vždy jsem se několikrát převlékla a pak komentovala. Vše vrcholilo v Domě kultury VŽKG, kde jsem uváděla módní přehlídky společně s paní Zázvorkovou a s panem Lubomírem Lipským. Měla jsem kostým jako kosmonautka s dlouhou vlečkou a stříbrnou parukou.“
Jaká byla tehdejší móda? „Ta vám byla…. Kabát, který mám na sobě ve filmu Já truchlivý bůh, tak ten byl můj. Moje teta mi ho ušila z látky, která se koupila v Tuzexu. Když jsme byli na dovolené v bývalé Jugoslávii, tak tam někdo zanechal módní časopis ze zahraničí a já si všechny šaty nechala podle něj ušít. Maminka mi vždycky říkala, to musíš mít volnější, ale když jsem přijela na Barrandov, tak tam jednoznačně řekli, neexistuje! Všechno musí být pěkně na tělo, jste štíhlá, tak to musí být pěkně obepnuté. Když nebyly látky, tak se různě přišívalo. Dnes už mě to nebaví, všeho je hodně, dnes je levnější koupit si hotové věci, ale zase u toho chybí to vzrušení, jak to dopadne.“
Hana Prymusová s Milošem Kopeckým jako ústřední dvojice hořké komedie Já, truchlivý bůh.
Dalším filmem, pro který si Hana Prymusová připravila vlastní kostým, byla třeba slovenská detektivka Šeptající fantóm. „Tam jsem taky hrála narychlo ve svých ušitých šatech, ale moc mi za to nedali, asi dvacku,“ vzpomíná.
Na své filmy se občas podívá v televizi, ty dnešní už ji tolik neokouzlí. „Dívám se na staré filmy a nevím, jestli jsem už tak stará, anebo je to jenom nostalgie, ale vždycky mě zaujmou. Ty dnešní jsou někdy sice dobré, ale vždycky obsahují něco vulgárního nebo nevkusného. Dříve jsme měli třeba lekce společenského chování, a to dnes mladým lidem chybí.“
Hana Prymusová si zahrála i ve snímku Ohnivé křižovatky z roku 1974.
Co se týká ostravské minulosti, tak Haně Prymusové jednoznačně chybí třeba proslulá kavárna Fénix naproti Divadla Jiřího Myrona. „Rodiče tam chodili pravidelně z divadla na největší hit tehdejší doby – absolutní novinku v podobě smažáku. Je škoda, že v centru města už něco jako Fénix není, anebo Ostravica - Textilia, to je také velká ostuda. Je mi líto, že se centrum města vylidnilo, ale ráda chodím na Novou Karolinu.“
V centru se podle ní toho až tolik nezměnilo. „Střed Ostravy vypadá stejně, nerada bych se vracela do tehdejší doby. Dnes se na to dívám jinýma očima, tak jak se říká na divadle, že se herec má podívat na postavu z různých úhlů. Také se mi těžko posuzuje současný vzhled Ostravy. Karolina je středem obchodů, kde se setkávají lidé, ale dříve to tam bylo hnusné. Já tehdy hrála ve filmu Divoká svině a vypadalo to tam děsivě.“
Nedalekou Dolní oblast Vítkovice sice moc nenavštěvuje, přesto na ni má jeden nezapomenutelný zážitek z Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj: „Manžel Áda tam hrál a zpíval na jednom z minulých ročníků Janáčkova máje v industriální opeře Brenpartija. Bylo to skvělé, hrálo se v bývalé kompresorovně a škoda, že se nekoná více takových zajímavých představení.“
