Divočáků v honitbách příliš neubylo a stále jsou jako nejpřemnoženější zvěř hrozbou pro zemědělce.
„K prvnímu lednu máme jen na Českolipsku ve 47 honitbách střeleno 1850 divočáků. Kdybychom k tomu připočetli Novoborsko a vojenské lesy, bude ten počet značně převyšovat dva tisíce. To je naprostý rekord,“ řekl Jakub Máslo, referent myslivosti na českolipském odboru životního prostředí.
Obří úlovky potvrzují i sami myslivci. Hospodář mysliveckého sdružení Beškov - Blatce Petr Slaba vypočetl odstřel jenom ve svém revíru na sto kusů. Stále je to ale málo.
„Správně by se mělo odlovit 70 procent přírůstku, ale my odlovíme sotva 40 procent,“ posteskl si.
Víc není technicky možné. Divoká prasata jsou totiž velmi ostražitá a nikdy se nevracejí na místo, kde se střílelo.
Výkon mysliveckého práva je navíc v obydlených oblastech značně omezen, což prasata přirozeně využívají a zdržují se tam.
„Prase je vnímavé zvíře, inteligentnější než pes. Je obdařeno perfektním čichem a sluchem. Instinktivně vycítí, kde je bezpečno. Jakmile tam ale jedno střelíte, už se na tom místě dotyčná tlupa delší čas neukáže,“ vysvětluje Slaba. Lov je obtížný také tím, že jsou divočáci aktivní hlavně v nočních hodinách.
K přemnožení divočáků přispěl člověk sám. Prasatům totiž značně chutná kukuřice, milují zemědělsky obdělávanou půdu. V obilninách se navíc mohou schovat.
V lesích nemají přirozeného nepřítele a nahrávají jim i teplé zimy. Právě na Českolipsku je této zemědělské půdy nejvíc v celém kraji.
„Jedna větší tlupa divokých prasat čítající okolo dvaceti až třiceti jedinců je schopna přes noc při hledání potravy rozrýt louku či pole o velikosti hektaru,“ vypočítává Slaba.
Jednatelka Okresního mysliveckého spolku Liberec Věra Bouzková podotýká, že myslivci, kteří mají honitbu v nájmu, pak musejí škody zaplatit.
Prasata vynikají značnou životaschopností a přizpůsobivostí
„Majitelé samozřejmě požadují náhrady škod. Když je škoda menší, jde se domluvit předem a kompenzovat škodu třeba i odloveným divočákem,“ vysvětluje.
Prasata také vynikají značnou životaschopností a přizpůsobivostí. „Už od začátku ledna kladou bachyně selata. To je nevídané,“ řekl Jaroslav Vosáhlo, předseda Okresního mysliveckého spolku Česká Lípa.
Opačný problém mají sami myslivci. Je jich čím dál méně a početné stavy prasat nemá kdo regulovat. Zatímco v roce 1990 bylo na Českolipsku 1 200 myslivců, letos jen 645.
„Nových adeptů je méně než těch, kteří zemřou. A nedivím se, myslivost je časově náročná a drahá činnost. Kdo dneska pracuje na směny, těžko bude přes noc sedět v korunách stromů, aby střelil kance, kterého si ještě musí koupit,“ řekl Vosáhlo.
Situaci by zlepšilo, pokud by myslivci pobírali za střelené bachyně příspěvky. Ty se pohybují kolem 500 korun za střelený kus, v Libereckém kraji je však zatím nikdo nevyplácí.
