Je to paradox. Zatímco úřady bedlivě sledují, pokutují a snaží se zrušit černý domov důchodců v hotelovém domě Impuls v Havířově - Prostřední Suché, jeho klienti jsou v pohodě a pryč nechtějí. Postupně jich ale ubývá. A brzy se budou muset vystěhovat všichni. Důvodů je víc.
„Minulý víkend měli naši sociální pracovníci pohotovost. Situaci v Impulsu často kontrolovali strážníci. Dozvěděli jsme se totiž, že několik zaměstnanců odešlo, a měli jsme obavy, aby bezmocní senioři nezůstali napospas sami sobě,“ líčí vedoucí odboru sociálních věcí v Havířově Bernarda Urbancová.
Kontroly závady nezjistily
Nic takového se ale nestalo. „Jelikož ani při našich předchozích kontrolách jsme nezjistili, že by kdokoli ze seniorů byl ohrožen na životě nebo zdraví, o všechny bylo postaráno, nemůžeme nijak zasáhnout. Lidé jsou tam na vlastní přání nebo z vůle opatrovníků. Jen oni mohou rozhodnout o jejich přestěhování jinam,“ dodává Urbancová.
Konec nelegálního domova |
Rozruch, který panuje už delší čas kolem nelegálního domova seniorů sídlícího v přízemí jedné z budov ubytovny Impuls, sílí. Na klientech, kteří zůstali, to ale není znát.
Je úterý dopoledne. U stolu na chodbě sedí čtyři senioři a čekají na svačinku. Když dostanou jeden namazaný krajíček veky a pečovatelka jim do hrnku naleje čaj, tváří se spokojeně. Ale stačí jim to? Většině ano. „Dostáváme pět jídel denně. To ani nestačíte strávit,“ říká přesvědčivě jednašedesátiletý Tomáš Sládeček.
Paní Antonie by si ale ráda přidala. „Dvě by se snědly,“ říká jednasedmdesátiletá žena, jejíž plné jméno nelze zveřejnit bez souhlasu opatrovníka.
Dostane víc jídla? „Musím se zeptat. Jsem tu nová,“ netají pečovatelka Riana Grulichová. A zakrátko přináší další porci namazaných vek. Z místnosti s televizí se ozývá dechovka, jednaosmdesátiletý Emil Onderka jde svačit tam. Za chvíli se odtud nese jeho zpěv.
Nikam se stěhovat nechtějí. Jenže musí
Místní jsou zvyklí. Zpívá často. „Mám tu televizi, dobré jídlo, jsem spokojený...,“ usmívá se muž. „Co bych ještě mohla chtít, když nás obsluhují,“ směje se i paní Antonie, která si nepamatuje, jak dlouho už tam je. A stejně jako ostatní říká, že nechce nikam odejít.
„Proč bychom se měli stěhovat jinam? Však jsme v domově důchodců,“ říká vesele Emil Onderka.
Pohoda, která tam panuje, je ale jen zdánlivá, nebo spíš nebude mít dlouhého trvání. Senioři se budou muset stěhovat. Někteří už podruhé. Společnost Vladimíry Martinkové AS-Senior, která se o ně stará v neregistrovaném zařízení, dřív působila v penzionu Mostař u Žermanické přehrady. „Tam to pro nás bylo drahé,“ vzpomíná Tomáš Sládeček.
Ošetřovatelka Riana Grulichová s jedním z klientů nelegálního domova pro seniory Impuls v Havířově.
„A nevýhodné,“ tvrdí Martinková. S majitelkou budovy se rozešla ve zlém. Žena po ní soudně vymáhala statisícové dluhy. Redakci se ji nepodařilo sehnat. Martinková ale říká, že dluh splácí.
Ve zlém se však rozchází i se současným ubytovatelem, firmou Lukray service. Ta si Impuls pronajala od firmy Asental (dříve RPG) a přízemí budovy B podnajala společnosti AS-Senior.
„Dostali výpověď, protože neplatili nájemné. Už na konci ledna měli prostory opustit. Protože se tak nestalo, obrátili jsme se na soud. Čekáme, až nařídí vystěhování,“ říká jednatel Lukray service Januš Kurzeja.
A tvrdí, že Martinková bez jejich vědomí ubytovala seniory v nebytových prostorách, které si pronajala pro kanceláře a denní stacionář. „To není pravda. Vždy tu byly pokoje s lůžky a firma dostala náš provozní řád,“ oponuje Martinková.
Žena také tvrdí, že nedluží za nájem. „Jen jsme zdrželi platbu, když neřešili naši žádost o slevu za přiškrcené topení. Měli jsme tu zimu,“ říká podnikatelka. Myslí si, že pronajímatel se spojil s úředníky i vlastníky budov a společně jí škodí.
„Martinková lže. Tváří se ublíženě, ve skutečnosti ždímá z klientů peníze. Působila na několika místech a všude zkrachovala. Je na ni podáno několik trestních oznámení,“ nebere si servítky Kurzeja.
Dluhy a trestní oznámení
O dluzích, které za sebou Martinková vleče z minulosti, mluví i její bývalí zaměstnanci. „Měli jsme až čtyřicet klientů. Péče byla dobrá. Jenže Martinková si nedala poradit. Nutila nás účtovat víc a z peněz společnosti hradila i svoje staré dluhy. Proto šlo vše postupně do kytek,“ shodly se dvě ženy, které nechtějí zveřejnit jméno, ale redakce je zná.
Policejní mluvčí potvrdili, že prověřují několik trestních oznámení podaných na Karvinsku, Frýdecko-Místecku i jinde. Týkají se například podezření ze zneužití peněz klientů. Loni řešili policisté i to, že společnost Martinkové brala dotace na zaměstnance, ale neplatila za ně daně ani povinné sociální pojištění.
Nakonec stíhání zastavili, protože neprokázali úmysl. A Martinková dostala splátkový kalendář.
Pokuta od krajského úřadu
Klienti mají svou ředitelku rádi. Její hospodaření je nezajímá. Mají dost starostí se sebou. Většina je po úrazu nebo mrtvici odkázaná na pomoc druhých, někteří ani nechodí nebo o sobě nemohou rozhodovat. Musela by to udělat rodina, opatrovník, sociální pracovník či stát...
„O mnohé se rodina nezajímá, nebo žádnou nemají, nebo jsou neumístitelní. Proto byli všichni rádi, že jsme se starali my. A teď mě za to chtějí trestat?“ zlobí se Martinková.
Zatím to udělal jen krajský úřad. Za porušení zákona o sociálních službách uložil její společnosti pokuty ve výši 180 tisíc korun, které vymáhá. „Aktuálně ale vedeme další řízení o správním deliktu spočívajícím v poskytování pobytových sociálních služeb bez oprávnění, tedy bez registrace. Podle zákona můžeme uložit pokutu až do výše jednoho milionu,“ říká šéf krajského sociálního odboru Daniel Rychlik.
Kraj už také zrušil společnosti AS-Senior registraci sociální služby: osobní asistence. Martinková se odvolala, ale verdikt potvrdilo i ministerstvo práce a sociálních věcí. Kraj o tom informuje příbuzné i opatrovníky seniorů a ti je postupně stěhují. Asi šest lidí je ale závislých na Martinkové. „Postarám se o ně. Hledám vhodné prostory,“ říká žena.
