To, že se zabijí, je napadlo už předloni v létě. „Bylo to kvůli vystěhování i kvůli jiným věcem. Měly jsme dluhy a holka nemohla sehnat práci. Už nevím, která z nás dvou s tím přišla jako první, ale každopádně jsme se dohodly, že to tak uděláme: dům zapálíme, přitom se udusíme a uhoříme,“ řekla obžalovaná už dříve při policejním výslechu.
Všechno začalo půjčkami
Krajský soud v Ostravě začal projednávat případ Hany Žitníkové z Úvalna na Krnovsku, která 18. listopadu 2013 spolu se svou dvaadvacetiletou dcerou Irenou vyhodila do povětří dům, ve kterém žily, ale již jim nepatřil. Dcera zemřela, matku zachránili sousedé.
Státní zástupce ji obžaloval z vraždy a poškození cizí věci. Ženě, která u soudu odmítla vypovídat, hrozí až deset let vězení.
Hana Žitníková před zahájením líčení Krajského soudu v Ostravě. (27. dubna 2015)
Půjčku splácely půjčkou, zadlužily se během jediného roku. Hana Žitníková si je brala postupně, aby měla na živobytí a také na splácení dalších půjček. „Dluhy narůstaly, zadlužily jsem se asi během roku,“ řekla Žitníková policii. Výše jejího dluhu dosáhla 300 tisíc korun.
„Rozhodla jsem se, že to budu řešit prodejem domu, Irča to nesla těžce,“ uvedla Žitníková. Exekutor byl však rychlejší a dům prodal v dražbě. Matka s dcerou se proto musely vystěhovat.
„Skutečnost, že spáchají sebevraždu - otráví se propan-butanem a dům zapálí, vnímaly jako jediné možné východisko ze složité situace,“ sdělila státní zástupkyně Brigita Bilíková.
Nejdříve si koupily desetikilovou propan-butanovou bombu. „Pro benzin jsem jela vlakem do Krnova, to bylo asi dva týdny před tím, než se to stalo,“ řekla Žitníková.
Ženy se chtěly co nejrychleji udusit
„Nejprve jsme přinesly propan-butanovou lahev do dětského pokoje, položily jsme ji na zem, Irča potom vzala kanystr s benzinem, který začala rozlévat. Kde všude, to jsem neviděla,“ vylíčila obžalovaná.
Poté si obě ženy stouply v pokoji přímo k propan-butanové lahvi, matka otevřela její ventil a plyn, který z lahve vycházel, obě vdechovaly, aby se co nejrychleji udusily.
„Začaly jsme kašlat a najednou se ozvala rána. Nevím, co se stalo, v ruce jsem nedržela vůbec nic, čím bych dům mohla zapálit. Neměla jsem ani sirky, ani svíčku. Co měla v ruce Irča, to nevím,“ popsala Žitníková.
„Je mi líto, byla to blbost“
„Pamatuju si, že nás to odhodilo na postel, Irča zařvala ‚mami‘, já jsem taky něco zařvala, po výbuchu začalo hořet a nevím, co bylo dál, asi jsem musela vylézt oknem, to už si nepamatuju,“ uvedla obžalovaná.
Ženu vytáhli oknem sousedé. Měla popáleniny na čtyřiceti procentech těla, policisté ji proto vyslechli až devět měsíců po tragédii. „Je mi líto, že to tak dopadlo, byla to blbost,“ řekla při výslechu.
K soudu se dostavili i sousedé, o problémech ženy údajně nevěděli. „Netušil jsem, že má dluhy. Nevídal jsem ji, maximálně když šla do schránky pro noviny. Působila jako pracovité děvče, pracovala v Osramu v Bruntále. Jinak jsem ji neznal,“ řekl jeden z nich.
