Všechny přivítala, připomenula, proč se scházejí a popisovala, jak vznikal památník obětem nehody. Ale pak se jí najednou hlas zlomil a po tváři Naděždy Tomčíkové stékaly slzy. Svůj proslov dokončila, ale bylo znát, že se myšlenkami vrátila do vagonu rychlíku Comenius, který před sedmi roky narazil do spadlé mostní konstrukce. Ač sama zraněna, jako zdravotní sestra pomáhala cestujícím.
„Po nehodě nám říkali, že potrvá i osm až deset let, než se z toho zážitku dostaneme. Říkala jsem si, že to není možné. Od té doby mám vnoučata, spoustu dalších zážitků, ale na Studénku opravdu nelze zapomenout,“ vysvětlovala.
Studénka 8. 8. 2008 a 22. 7. 2015Obě místa jsou od sebe vzdálena zhruba kilometr a půl Příčina Oběti Zraněno Škoda Viník: |
I letos jako v předchozích letech lidé pokládali k památníku u úpatí silničního mostu a vedle hlavní železniční trati kytičky a zapalovali svíčky. Přesto však něco bylo jiné.
Už nejen jedna nehoda
Dosud stačilo říct železniční nehoda ve Studénce a všem bylo zřejmé, o co jde. Jenže po letošním 22. červenci už se musí doplnit letopočet nebo dodat první nehoda.
Jen kilometr a půl od mostu totiž polský kamion na železničním přejezdu zatarasil cestu pendolinu. Další tři mrtví. „Ne, na to se mě neptejte, prosím, to bylo deja vu,“ prosila Pavlína Bulušková, matka Honzy, který před sedmi lety přišel o obě nohy.
Spolužáci mu uspořádali koncert, naučil se chodit s protézami. „Teď studuje vysokou školu, je opravdu šikovný, ale... ta nehoda mu naprosto změnila život, je to těžké.“
Stejně tak Ludvík Zavadinka. Přišel s manželkou a synem k památníku, který nese i jméno jejich 28leté Janičky. „Nádherná, hodná holka. Měla kluka, chtěla se vdávat. Půl roku jsem nemohl uvěřit, že se to stalo. Doteď se nám nikdo neomluvil,“ pohnutě říkal.
Soud bude pokračovat... někdy
Richard Salomon tehdy seděl ve čtvrtém vagonu. Popisoval, jak po nárazu létal jako pingpongový míček. Od té doby se cestování vlakem vyhýbá, ale i v autě nebo v autobusu nesnáší, když prudčeji zabrzdí. „Okamžitě se mi ta chvíle vybaví a začne mi být zle,“ vysvětlil.
Zatímco o svých pocitech lidé spjatí se studéneckou nehodou mluvit příliš nechtějí, při zmínce o stále neukončeném soudu zpozorní. „Vypadá to, jako kdyby to někdo chtěl hrát do ztracena,“ poznamenala Pavlína Bulušková a přidala se Naděžda Tomčíková: „Už po pěti letech od nehody jsme si říkali, že to trvá strašně dlouho. Uplynuly další dva roky a pořád nic.“
Tragédie 2008 |
Soud začal v červnu 2011, obžalováno je deset lidí hlavně ze stavebních firem Bögl & Krýsl a ODS-Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia). Přelíčení se změnilo v souboj znalců, to podle toho, kdo si jejich posudek objednal.
Poslední jednání se konalo letos v únoru, kvůli dalšímu znaleckému posudku a onemocnění jednoho z obhájců však bylo odročeno na neurčito.
„Spravedlnost by měla být, měli by trpět jako já. V USA by to bylo mnohem rychlejší, za tři týdny by byl soud u konce,“ povzdychl si Zavadinka.
Studénka chce vyhnat těžké kamiony z města
K památníku přišli i starosta s místostarostou Studénky, kteří se aktuálně zabývají červencovou nehodou. Na jednání radních se dohodli, že zaktualizují dřívější dopravní studii, ve které je zakázán průjezd těžké kamionové dopravy, a to s jasně danými výjimkami například při vjezdu do místní kovárny.
„Tehdy to neprošlo. Teď ale máme obchvat, v provozu je dálnice, není proto důvod, aby kamiony objížděly mýto, jezdily přes město a železniční přejezd,“ zmínil starosta Lubomír Šobich fakt, že se polský řidič vyhýbal placeným úsekům silnic a zabloudil.
Město nezavrhuje ani postavení bilboardů s fotografiemi nehody u přejezdu a další opatření. Podporovat bude i výstavbu nadjezdu. „Nejvíce by však pomohlo, kdyby lidé ctili pravidla. Pak by před vlaky nespadl most, ani tam nestál kamion,“ zakončil starosta města zatím známého železničními tragédiemi.
Letecké záběry železniční nehody ve Studénce v roce 2008
15. července 2010 |
