„Už jsme s klukama skoro zapomněli vítězný pokřik,“ řekl Polanský po páteční výhře. „Ty čtyři prohry v řadě byla šňůra, která by se Třinci neměla stávat. Říká se, že dobrý mančaft třikrát za sebou neprohraje. I když jsme zvedali hlavy a zkoušeli různé věci, tak to furt nešlo.“
Bylo vidět, že Litvínov je ještě ve větší krizi než vy?
Byl na tom asi podobně, ale nebudu to hodnotit. Pro nás už není žádný soupeř, u něhož bychom si řekli, že si na něho věříme.
Nastoupil jste na křídle. Zažil jste to už?
Přiznám se, že si nepamatuji, že bych někdy na křídle hrál. Ale byla to reakce na ty dva nepovedené zápasy, dostali jsme všechny branky. Nezbylo nic jiného než to přijmout a snažit se pracovat.
Jak jste se dozvěděl, že půjdete na křídlo?
Hledal jsem se v sestavě na centru, ale objevil jsem se na křídle. Kluci si mě dobírali, ale na druhou stranu mi pomohli. Věděli, že když se někde zapomenu, tak budou za mnou. Návyky jsou obrovské a nejdou odbourat za jednu třetinu.
Jak si vás dobírali?
Dělali si ze mne srandu, že začnu druhou sedmistovku jako křídlo. Byly tam vtípky veselé i sprosté...
Nakonec jste se do středu útoku vrátil, když se zranil Svačina, že?
Cítil jsem se tam lépe, ale hlavně jsem rád, že utkání mělo spád a kluci najednou žili. Věřím, že nás to nakopne. Jsem rád, že nemáme mezi zápasy nějakou pauzu, doufám, že tu euforii využijeme hned v neděli v Brně.
