Z funkce v Institutu plánování a rozvoje hlavního města (IPR) odstoupil Roman Koucký letos v září, když vedení metropole odvolalo ředitele institutu Petra Hlaváčka (více jsme o tom psali zde).
Výtky ze strany vedení Prahy směřovaly nejen k obsahu Metropolitního plánu a k jeho zpoždění, ale někteří politici se nemohli smířit ani s osobou jinak uznávaného urbanisty Kouckého. Výběrová komise města, která hledala nástupce, však doporučila opět jeho (čtěte o tom zde).
V lednu se znovu oficiálně stanete vedoucím Kanceláře Metropolitního plánu. Znamená to konec zmatků a návrat k práci?
Je to první krok. Podmínka nutná, nikoli dostačující. Pokud by pokračovalo jednostranné politické zasahování do zpracování Metropolitního plánu, k žádnému uklidnění by nedošlo. Vše jde velmi pomalu. Rozvrat IPR, který prožíváme poslední dva roky, je mnohem větší, než se na první pohled zdá. V optimismu bych byl velmi opatrný.
Stihnete kvůli tomu plán dokončit do roku 2020?
Nikdy nebylo možné říct, kdy bude plán dokončen. To bude záležet především na způsobu práce pořizovatele (magistrátní Odbor územního rozvoje). Stavební zákon říká, že pokud se nepodaří uspokojivě vypořádat všechny námitky a připomínky, projednání se opakují, a pokud se zasáhne do koncepce, musí se znova dělat i vyhodnocení vlivu na životní prostředí. Zákon tento proces neukončuje, a proto se může stát, že se plán bude projednávat donekonečna. Zákon navíc neříká, že územní plán musí být schválen do roku 2020. Jen říká, že přestane platit plán stávající.
Co se tedy konkrétně stane, až starý plán přestane platit a nový ještě nezačne?
Myslím, že se nestane vůbec nic. Současný plán je natolik špatný a natolik Praze škodí, že kdyby přestal platit jako celek a muselo by se rozhodovat podle jiných dokumentací - Zásad územního rozvoje a Územně analytických podkladů - možná by to pro Prahu znamenalo osvobození. Český právní systém je zamořený různými „dokumentacemi“, takže rozhodně nenastane vakuum nebo bezpráví.
V čem se zlepší život pro jednotlivce nebo společnosti, kteří budou chtít stavět třeba v roce 2021, pokud už bude Metropolitní plán platit?
Doufám a věřím, že s Metropolitním plánem nastane zlepšení. Do stavebního procesu ale nevstupuje jen územní plán. Musíte mít desítky dalších vyjádření a povolení. A to nemluvím o odvoláních a žalobách. My se snažíme, aby Metropolitní plán nebyl jednou z překážek, ale byl spíše iniciačním dokumentem.
Chybí v něm něco dodělat, nebo už se vypořádávají námitky?
Bohužel se ještě nezačalo projednávat, protože pořizovatel poslední dva roky nespolupracuje, pravděpodobně také pod politickým tlakem. Ano, Metropolitní plán je nutné dodělat. Celý příští rok musíme věnovat především právní korektuře. To se ještě nikdy v Čechách nestalo. Nikdy nebyl žádný plán udělán tak dokonale, aby splnil všechny právní podmínky. Žádný územní plán u nás nikdy nebyl pod takovým drobnohledem.
IPR funguje už tři roky. Čím by měl být?
Institut plánování a rozvoje byl od počátku koncipován jako koordinační, částečně výzkumné a hlavně koncepční pracoviště. Každé město s milionem obyvatel takové potřebuje a ve fungující společnosti ho většinou má. Ukázalo se, že v našich právních podmínkách se ho nepodaří založit, proto vzniklo transformací Útvaru rozvoje hlavního města Prahy.
Jak fungování institutu hodnotíte?
Institut s sebou dodnes nese některé neduhy totalitní společnosti. A když k nim přidáte neduhy dětských nemocí a rozvrat, který někteří politici zahájili po volbách, jsme ve velmi těžké situaci. Kdyby se podařilo naplnit naši původní ideu, máme tu uznávanou instituci, která má stálou expozici plánování města, ve které bude občanům vysvětlovat, jak se město plánovalo v minulosti a jak by se mělo plánovat do budoucna. Nic z toho ale nemáme. Jsme opět na začátku.
Ze všech stran poslouchám, že v Česku je velmi málo lidí, kteří by uměli územní plán pro Prahu vytvořit, a že jen vy jej můžete dokončit. Co si o tom myslíte?
Tak to samozřejmě není. Ano, je tady asi málo osobností. Diktatura proletariátu nás učila, že jsou si všichni rovni... Je asi více lidí, kteří by plán dokázali udělat, ale málo lidí, kteří by práci dokázali v půlce úspěšně převzít. Není to tak jednoduché a o tom je celý ten příběh.
Před čtyřmi lety jste v rozhovoru pro Lidové noviny řekl, že se Češi chorobně bojí nového. Pořád to platí?
Ano. Obecně jsme ztratili jakékoliv hodnoty, máme úplně rozloženou společnost a nové hodnoty ještě nemáme vytvořené. Vlastně nevíme, co máme chtít.
Jak se to dá změnit?
Dnes asi především skvělou prací novinářů, kteří by měli vyhledávat kvalitu a informovat o ní. Architektura je těžký obor a poslední století se navíc hodně hledá. Sami architekti nevědí, co se svou profesí mají dělat, protože ztratila své výsadní postavení. Po tisíce let stavěly jen výjimečné osobnosti a najednou si všichni myslí, že umějí a mohou projektovat – dokonce jsou přesvědčeni, že mohou plánovat město. Je tu tlak „veřejnosti“, zejména aktivistických skupin, které se radikalizují a mají, bohužel, neomezenou moc cokoli zničit. Když se to všechno sečte, bude změna velmi těžká.
Varujete před vylidňováním veřejného prostoru v Praze, aby „náměstí nebylo jen zastávkou MHD“. Praha je ale přece plná lidí - obyvatel i turistů. Nepotřebuje tedy něco jiného než menší města, kde je vylidňování mnohem zřetelnější?
Každé město má energii, která se promítá do jeho bohatství, a to se pak propisuje do jeho kulturnosti. Nikdy tomu není naopak. Jenže my si, jako kdysi soudruzi, chceme naplánovat, že budeme „jen“ kulturní. To ale můžeme být až poté, co si na kulturu jako na nadstavbu života vyděláme. A jestliže nefungují základní principy uspořádání města a stavění je nesmírně složité, nemůže se zlepšovat kvalita života. Proto je Praha na nějakém sedmdesátém místě, přestože by na tom mohla být se svým uspořádáním a historií lépe (pořadí mezi západoevropskými městy podle kvality života v žebříčku Mercer, pozn. red.).
Říkáte, že má Praha mnoho vnitřních periferií. Co by tam mělo vznikat? Byty? Protože obchodů je tu spousta...
Samozřejmě byty, ale i obchodů je tady pořád ještě třetina proti normálnímu světu. Bydlení a práce. Takže všeho víc, ale pokud přicházíte z aktivistického prostředí, můžete mít pocit, že je tady všeho moc.
Roman Koucký a Metropolitní plán
|
Je to pocit běžného obyvatele. Často se pohybuji na Andělu, kde je všeho příliš, obchodů i lidí.
Anděl je úžasné místo, v podstatě učebnicová ukázka konverze průmyslové periferie na město. Bydlím tam už pětatřicet let. Když srovnáte jeho podobu v 80. letech, v roce 2000 a dnes, je to diametrální rozdíl. Takovou transformaci potřebuje ještě spousta jiných míst.
Která například?
Částečně to funguje v Karlíně, ale nestalo se to v Libni a ve Vysočanech, kde je velký potenciál. Nehotové jsou Holešovice. Místa v těsné blízkosti centra mu mohou ulevit, jenže Praha na nich má kvůli současnému špatnému územnímu plánu stavební uzávěry.
Naučili se už developeři stavět hezčí domy?
To je další české trauma. Nikdo jiný tady nestaví, takže bychom si měli developerů vážit a děkovat jim, že i přes tu strašnou šikanu úřadů i aktivistů jsou ještě ochotni v Praze něco postavit. Bohužel přežívají jen ti největší, chybí diverzita. A protože veřejných investic, které by především měly zvedat kvalitu architektury, je minimum, museli soukromí investoři sami zvedat laťku i v bytové výstavbě.
A dnes?
Dnes už se skoro žádné byty nestavějí, takže ceny prudce vzrostou, kvalita bytů se zhorší a zase budeme o dvacet let zpátky. Pro normální lidi se zdraží život v Praze a ti méně příjmoví ji budou muset opustit. To je výsledek destrukční politiky jistých aktivistických skupin. Ony jsou zodpovědné za to, že bude život v Praze takto deformovaný a komplikovaný.
Četla jsem o vás, že rozvoj a stavby v Praze nechcete regulovat.
Ano, rozvoj regulovat nechci, protože „rozvoj“ je zlepšení stavu. Také je zásadní rozdíl mezi regulováním výstavby a staveb. My říkáme, že má zástavba mít nějaký rozumný objem, že má mít dané plošné parametry a výšku, ale nebudu lidem říkat, jestli mají mít zelenou nebo červenou fasádu. Plán by měl ve svém výsledku regulovat pouze veřejná prostranství a iniciovat kvalitu.
A co když si někdo postaví dům s křiklavě oranžovou fasádou, který pak bude hyzdit náměstí?
Jak víte, že ho bude hyzdit? Lidé mají obecně velmi špatný vkus. Zejména v Česku. Neinformovaná, médii zmasírovaná společnost rozhoduje o něčem, čemu opravdu nerozumí.
Pracujete vůbec s pojmem ošklivá stavba?
Ošklivých staveb je spousta, ale kdyby nebyly, nepoznala byste, že ta jedna je krásná. Důležitá je kvalita obecného průměru. Město je živý organismus a potřebuje všechny buňky, nejen ty krásné. To, že je stavba ošklivá, ještě neznamená, že v ní nebude sídlit skvělý doktor. Každá nově postavená stavba se nám navíc zanedlouho stane krásnou, protože už se vůbec nestaví, a jestli to tak půjde dál, děti se ve škole budou učit „dřív, když se ještě stavělo, vznikaly různé domy...“.
