Vánoční svátky trávila pravidelně doma, než ji povinnosti donutily změnit program. „Loni jsem na druhý svátek vánoční odjížděla trénovat do Německa a letos jsem ve stejnou dobu odjela trénovat do Itálie,“ říká Michaela Lucie Hanzlíková z Ostrova. Na Štědrý den a první svátek vánoční už ale byla doma se svou rodinou. „Ráda koukám na pohádky a užívám si klidnou vánoční atmosféru,“ vypráví sedmnáctiletá naděje českého krasobruslení pro blížící se mistrovství Evropy v Ostravě.
První Vánoce, co jí utkvěly v paměti, jsou z roku 2006, kdy dostala školní aktovku. „Do školy jsem se netěšila, tak mne ani aktovka příliš nepotěšila. Naštěstí to nebyl jediný dárek a Lego a ostatní hračky mi aktovku vykompenzovaly,“ vzpomíná.
Následně se jí do paměti zapsaly Vánoce, kdy dostala svůj první mobilní telefon, to jí bylo asi devět let. „A samozřejmě mi utkvěly první Vánoce strávené s mou mladší sestrou Sophií v roce 2011, kdy se narodila,“ prozrazuje radost z mladšího sourozence.
Michaela Lucie Hanzlíková věřila na Ježíška až do první třídy. „Spolužáci mi brzy prozradili, že rozhodně neexistuje. Mou největší starostí bylo, aby to nepoznali rodiče. Ti tvrdí, že na něj věří i dnes,“ zasměje se. Také ona sama ovšem dopis pro Ježíška píše pravidelně každý rok. „Teď posledních pět let s pětiletou sestrou Sophií, která na Ježíška zatím stále věří,“ přiznává krasobruslařka.
Vánoční zvyky u Hanzlíků jsou tradiční, pouštění skořápek po vodě, neodcházení od štědrovečerního stolu. „To tedy poměrně dost porušuje mladší sestra, která tento zvyk zatím nepochopila,“ usmívá se starší ze sester Hanzlíkových.
Stromeček s dárky vidí, až po zazvonění po večeři, do té doby je pokoj se stromečkem a dárky zamčený. „Zdobit stromeček pomáhám rodičům večer před Štědrým dnem, když sestra spí, a pak pokoj zamkneme a po večeři, když zazvoní rodiče na zvoneček, samozřejmě tajně, sestra myslí, že zvoní Ježíšek, přicházíme k rozsvícenému stromečku, na kterém hoří prskavky a pod ním máme dárky,“ popisuje Hanzlíková.
Vánoční cukroví peče babička, jako malá jí Míša pomáhala, čím je ale starší, má méně času a poslední roky je většinou ten víkend, co babička peče, na krasobruslařských závodech. „Nejraději mám její rohlíčky a každý rok se na ně moc těším. Maminka se sestrou pečou vosí hnízda a mají je moc dobrá,“ nedělá si Michaela Lucie Hanzlíková starost s dietou.
Ač je ve světe krasobruslení už její jméno celkem známé, pod stromeček dostává věci na krasobruslení spíš výjimečně. „Snad jen někdy tréninkové oblečení,“ zavzpomíná. Důvod je jasný, není to potřeba. Brusle kupuje vždy na jaře po ukončení sezony, aby je stihla rozjet. Kostýmy se šijí během léta, aby byly na začátek sezony. „Takže věci na krasobruslení řešíme během celého roku podle potřeby,“ říká.
Jako malá si pouze jednou pamatuje, že dostala pod stromeček tenisovou raketu. „Do deseti let jsem hrála tenis a pravidelně jsem pod stromeček dostávala lyže. Teď v zimě pouze bruslím, na lyže nemám čas, protože během zimy je krasobruslařská sezona v plném proudu, a raději nelyžuju ani kvůli zranění,“ připojuje Hanzlíková všeobecný strach sportovců.
