Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Máme moc práce, musela jsem pryč z ředitelny, říká Petra Jandourková

  13:05aktualizováno  13:05
Rodinná firma vyrábějící kosmetiku. To se v průmyslovém Moravskoslezském kraji příliš často nevidí. Jedna taková, Amoené, funguje už devatenáct let v Příboře. Společně se svou matkou ji vede Petra Jandourková.

Osmatřicetiletá Petra Jandourková vede společně se svou maminkou rodinnou firmu Amoené, která sídlí v Příboře. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Zdejší kraj nepatří k tradičním oblastem výrobců kosmetiky, jak se k tomu vaše rodina dostala?
Před dvaceti lety odešla moje maminka ze zásobování Tatry do jiné firmy, kde potřebovali nové vedení. Tři roky jezdila každý den do Uherského Brodu. Firma pak změnila majitele a maminka rozjela podobnou výrobu v Příboře.

Čili pak už byla samá pozitiva a sociální jistoty?
Ani ne, v roce 2007 se firma tak trochu otřásla v základech, ale pak vše pokračovalo dál. Já jsem do firmy vstoupila před pěti lety.

Proč tak pozdě?
Nežila jsem tady, ale na jižní Moravě, pracovala jsem v Praze a všude možně. A pak jsem se prostě vrátila do míst, kam jsem říkala, že se už nikdy nevrátím, do firmy, v níž jsem nikdy nechtěla pracovat.

To vypadá, jako byste v tom světě neuspěla.
To naopak. Dalo by se říct, že jsem měla práci snů, pracovala jsem v lobbistické firmě a hájila zájmy těžařů.

Takže o OKD víte vlastně vše.
No, vím mnohé... (směje se)

Fotogalerie

Mohou se problémy OKD, byť jsou šachty daleko, dotknout i vaší firmy?
Mohou. Tím, že lidé nebudou mít peníze na to, aby kupovali naše výrobky. A dotýká se nás to i jinak, také máme dva horníky v rodině.

Můžete ty horníky zaměstnat?
Ve výrobě máme jenom ženy, ale v obchodě je i jeden muž. Ženy jsou pečlivější, přesnější. Horníci mají silné ruce, my potřebujeme spíše jemnost. To je vidět, třeba když nám pomáhá tatínek. Například na lepení etiket ho nepouštíme. Ne že by byl nešikovný, ale chlapi prostě mají ty pracky stavěné jinak, pro lov a na ochranu, ne na nějaké drobnější práce.

Co vás přimělo, že jste se po tolika letech vrátila domů, tam, kam jste už nikdy nechtěla?
Když máte malé děti, manžela, který pracuje v zahraničí, a jste v cizím městě, tak začnete vidět některá pozitiva. A navíc mateřství ženy změní, najednou tam někde vzadu máte, že patříte k tomu rodnému kraji.

Čili se ozvalo volání rodu?
Opravdu to tam bylo, vážně to funguje.

Takže jste přišla a řekla „Ahoj mami, jsem tady a přebírám firmu“?
Maminka mi to sama nabídla. V dobrém slova smyslu už pár let přesluhuje, mohla být dávno v důchodu. Ale je to ženská, jež má tolik energie, že tady bude ještě ve stovce. Navíc jsem jí po týdnu řekla, ať to zavře, že to nemá smysl, že je blázen.

Proč?
Severní Morava je pro podnikání v kosmetice opravdu sebevražedná. Jsme blízko Polska, kde mají skvělé produkty za nižší ceny.

Říkala jste, že jste doplatili na krizi, co se tehdy stalo?
Během 24 hodin jsme přišli o osmdesát procent zakázek, to byla hrozná sranda.

Jak jste to vyřešili?
Postupně jsme se z toho otřepali, změnili jsme sortiment.

Co jste dělali předtím?
Začínali jsme s řasenkami, očními stíny a konturovacími tužkami.

A s tím se dalo u nás uživit?
Ano, šlo to. Kosmetický byznys je jeden z nejlepších na světě, když ho umíte. Ženy se vždycky budou chtít líbit.

Kdo je Petra Jandourková

Osmatřicetiletá spolumajitelka a jednatelka kosmetické firmy Amoené se vyučila v oboru kuchař-číšník, k čemuž pak přidala hotelovou školu.

Po absolvování bakalářského studia na VŠB studovala podnikovou ekonomiku v Brně a marketingovou komunikaci ve Zlíně.

Do rodinné firmy zabývající se produkcí dekorativní kosmetiky a manufakturní výrobou pomád a dezinfekce přišla před pěti roky.

Co jste během těch pěti let, co jste ve firmě, dělala?
Povedlo se nám firmu stabilizovat, opravili jsme výrobní prostory, rozšířili sortiment. Musím zaklepat, ale práce teď máme tolik, že jsem musela vystěhovat i ředitelskou kancelář, v níž teď máme manufakturní výrobu pomád.

Takže jste vyhodila sama sebe?
Vlastně ano. Teď jsou tam místo kožených sedaček stroje. Já si sedla s našimi obchodníky. Ale nelituju, kontakt s lidmi je nejlepší.

Jaké máte školy?
Jsem vyučená v oboru kuchař-číšník, mám hotelovku v Opavě, odkud jsem šla studovat VŠB, obor geologie. Pak jsem studovala podnikovou ekonomiku a k tomu jsem ještě přidala marketingovou komunikaci ve Zlíně.

Z kuchařky na studium geologie? To vás napadlo jak?
Protože mi nejde matematika a fyzika přece. (směje se) Ten obor mi našla sestra, která je na rozdíl ode mne nadaná prakticky na vše. Tehdy na VŠB otevřeli obor Geovědní a montánní turismus...

Co to je?
To je průvodcovství po horách a technických památkách se zaměřením na geologii.

To je inženýrský obor?
Ne, bakalářský. Pak se dál pokračovalo na geologii, ale to už nebylo až tak pro mne. Tak jsem dokončila studium a šla jinam.

Sama říkáte, že jste poněkud větší manufaktura, dá se ve vašem oboru pokračovat někam dál?
My jsme teď přesně na hraně velkého rozpuku a rozvoje. Něco se stalo a...

A vy víte, co se stalo?
Ano, prozřela jsem...

Ježišmarjá...
Nebojte, jde o obchod a podnikání. V obchodě je potřeba zachovat věci, které vám generují cashflow, a k tomu máme vynikající holky vývojářky, jež umí reagovat na požadavky trhu. A také začínáme prodávat kožené kabelky, které navrhují přední čeští designéři. Myslím, že to bude dobře fungovat. Příští rok oslaví firma dvacáté výročí, tak to bude pěkný dárek.

A víte, že příští rok přijde krize?
To nevadí, jako ekonom vím, že je krize prospěšná, pročistí trh. Ale krize nepřijde příští rok, přijde už na podzim.

Jak to víte?
To bude kvůli tomu, co se děje a co nám je ze strany státu nařizováno, kým jsme kontrolováni a co vše jsme povinni hlásit, zasílat, registrovat a podobně.

Takže jste pesimista?
Ne, já jsem zastánce názoru, že krize pročistí trh. Pokud tedy povede k tomu, že propustíme dvě třetiny toho státního aparátu, který živíme, a lidé se zase začnou živit rukama a hlavou, a ne papírováním. Všechno, co se uměle drží nad vodou, padne.

Taky máte zkušenost, že se dnes těžce shánějí noví zaměstnanci?
Vůbec ne. Loni jsem hledala dva nové zaměstnance a z šestatřiceti přihlášených bych třicet hned přijala. Ve všech případech šlo o ženy, středoškolačky a vysokoškolačky, polovina z nich byla v zahraničí, takže uměly jazyk, všechny chtěly pracovat. Ty ženské byly úžasné.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.