Hruškova Jedna věta měla vyjít sice před rokem, jenže ve vlaku na trase Ostrava - Brno ztratil původní rukopis ve dvou tlustých sešitech, proto musel knihu jako jediný z oslovených tvůrců napsat znovu.
Na slavnostním křtu publikace v Absintovém klubu les v Ostravě mimo jiné uvedl, že se tak stal odborníkem na železniční zaměstnance a že z původních asi 365 vět si zapamatoval pouhých sedm. Popsal také peripetie kolem výzvy hledání ztracených rukopisů na sociální síti Facebook.
„Byly to mnohdy velmi svérázné projevy, včetně podezření, že lepší marketingový tah si ten blbec nemohl vymyslet. Lidé spekulovali, že jsem celý rok nic nepsal a pak jsem nevěděl, jak z toho ven, tak jsem to ztratil ve vlaku,“ vyprávěl Hruška.
„Měl jsem touhu si hodně vzpomenout a aspoň čtvrtinu knihy vydolovat z paměti, což samozřejmě nešlo. Dokonce se mi zdálo, že to opravdu jde a že se rozpomínám, pak jsem se probudil a zjistil, že je to vše špatně. Začal jsem psát znovu, se ztrátou jsem se smířil. Kousky jsem použil, sice do nové věty, ale inspirované tou starou,“ říká básník.
Jedna věta se stala v životě Petra Hrušky symbolem, a tak třeba hosté křtu básníkovy knižní novinky měli za úkol jednou větou, metaforicky, jednou básní, jednou písní, taneční kreací, oslavným gestem či jedním šeptem vyjádřit svůj vztah k tvorbě Petra Hrušky, ke všemu, co jej obklopuje.
