Květiny zbožňuje, doma v bytě jich má přibližně sedmdesát. „Rodina si zvykla,“ usmívá se Vacurová. „Dřív jsem jich měla asi sto třicet, ale pak už mě ´vystěhovávaly´, tak jsem je dala pryč.“
Rostliny, o které se stará v klimkovických lázních, rostou tak bujně, že si je může dovolit i množit.
„Čas od času je řežeme a dáváme do skleníku, kde rostou květiny mladé. Někdy si je lidé chtějí utrhnout a vzít domů, tak moc se jim líbí. Většinou jde o ibišky, fíkusy a oleandry, ale raději to pro ně udělám sama a odborně,“ říká zahradnice.
Největší a zároveň nejvzácnější květinou v lázních, o kterou se stará se svými kolegy, je blahočet, známý také jako pokojová jedle. V lázeňské hale se mu daří. Zatímco běžně v místnosti dorůstá přibližně dvou metrů, tady měří metrů pět.
„Hala je vysoká a má prosklený strop, květina má pro růst skvělé podmínky,“ vysvětluje Vacurová.
Zahradníci se pod jejím vedením chystají vysévat macešky a řezat levanduli. Potíže mají snad jen s fíkusem benjaminem, který nesnáší moc vody a hodně opadává.
Některé rostliny vydržely již dvacet let
A také bojují se suchem. „Trávníky žloutnou, ale víc než trávu musíme zalévat květiny. Asi sedmnáct tisíc metrů čtverečních záhonů zaléváme dvakrát týdně, ne pitnou, ale odpadní vodou použitou z vodoléčby,“ říká technický ředitel lázní Tomáš Jalůvka.
Některým růžím se v areálu daří, jiným vůbec. Důvod? Chodí na ně srnky. „Letos je spásly skoro všechny, zůstala jen jedna. Pacienti mají ze srnek radost, my méně,“ krčí rameny Vacurová.
Rostlinstvo, o které pečuje, si pochvaluje například Renata Petrášová z Ostravy-Poruby.
„Je to tady příjemné, uklidňující, voňavé, prostě fajné,“ říká dvaačtyřicetiletá žena, v lázních je už dva týdny.
Jak říká Vacurová, zahrada stárne a je nutné ji obnovovat, na druhou stranu jsou v ní rostliny, které tady vydržely od otevření lázní, což bylo v roce 1994.
