To by se pak taky mohlo sociální drama změnit v horor... A právě ty točí Lukáš Bulava nejraději. Karviná mu k tomu prý nabízí vše potřebné. „Temné uličky, torza rodinných domů. Staré části města, kde kdysi stála původní Karviná a nyní nám mizí před očima,“ nabízí Lukáš Bulava výčet filmařsky oblíbených míst.
Točí ale i v centru města. Jednou takhle například natáčel poblíž kostela na schodech, které vedou z náměstí k parku. S partou amatérských herců finišoval s přípravami klíčové scény jednoho ze svých filmu: „Kdy za bílého dne objeví kolemjdoucí se svým psem mrtvé tělo dívky. Je tam pejskař, přiběhnou policisté, všechno si fotí,“ líčí mladý muž pro představu, jak asi vypadala scéna.
Na cestě z kostela viděly „mrtvou“ dívku
V tu chvíli se štábu do cesty ale připletly seniorky, na filmu nijak neangažované, které tudy právě procházely z nedělní mše. „Když viděly ležet na zemi ‚mrtvou‘ dívku, cupitaly zpět ke kostelu a naléhaly, ať někdo volá o pomoc,“ popisuje vtipný moment režisér.
Za stařenkami se režisér rozběhl a snažil se jim celou situaci vysvětlit. Pomohlo, až když „mrtvá“ dívka zamávala, že je v pořádku. „Ačkoliv je to tedy muselo pořádně vyděsit,“ uvědomuje si.
Aktuálně Lukáš Bulava a skupina Horrorwatch pracuje na filmu Kyselý dech. Odehrává se v Karviné uprostřed devadesátých let. „Je o dvou sestrách, které jsou na základní škole a natáčí své horory. Během natáčení se holky střetnou s pravou hrůzou, která jim navždy zničí jejich mladé životy,“ nastiňuje děj.
Premiéra je plánovaná v druhé polovině roku. Jak Bulava, tak i herci jsou amatéři. V současnosti to ani nejde jinak, vzhledem k tomu, s jakým rozpočtem jsou filmy točeny. „Nejčastěji ve filmech hrají mí známí, ale občas se někdo ozve i sám, že by si rád zahrál. Často jsou v mých filmech místní hudebníci, kteří už jsou zvyklí vystupovat před lidmi a nebojí se kamer,“ vysvětlil režisér.
Natáčení hororů se městu dotovat nechce
Na filmech zatím nevydělává, spíš je hodnotí jako drahý koníček. „Od města nic nedostanu. Přece jen jde o horor a do toho se nikomu moc nechce investovat. Nějaké peníze dostávám od jedné televizní stanice, která hororové amatérské filmy vysílá, ale nepokryje to celkové náklady. Zbytek doplácím,“ dodává. Postupně se mu ale daří prosazovat. Jeho poslední film „Teď ne, Broskvičko“ zachytili nejen lidé v Karviné, ale promítali jej v klubech a na festivalech v Brně, Rýmařově, Ostravě či Příboře.
Vzorem jsou pro Bulavu hororové snímky z osmdesátých let minulého století. „Nebylo to tehdy o digitálních tricích, ale o poctivé ruční práci. Lidé si s tím tehdy víc vyhráli. Postavy byly bizarní, šla z nich opravdu hrůza. Takto se snažím dělat horory i já,“ podotýká. „Do budoucna by nám třeba mohlo pomoci, kdyby si v našem filmu zahrála nějaká známá tvář. Napadla mě Eva Vejmělková, která je z Havířova, ale kdoví, jaký by měla názor na to, hrát v hororu a jak bychom museli navýšit rozpočet,“ usmívá se na závěr Lukáš Bulava.
