"Nikdy jsem neviděl, že by se vyvýšil nad druhého. I prezidentování bral jako službu svému národu," uvedl při mši Lobkowicz, který se účastní i pátečního státního pohřbu v Praze.
Podle Lobkowicze se "člověčí dobrota" ukázala i v Havlově životě. "V jádru své bytosti měl něco dobrého a krásného. Párkrát jsem ho potkal a mohu dosvědčit poznatek, že ať už byl umělcem, ať byl disidentem, ať byl politikem, vždycky z něho vyzařovala jakási dobrota a jakási ohleduplnost," řekl.
Mše za prezidenta |
Právě Havlovy lidské kvality vyzdvihli i lidé, kteří na mši zamířili. Havla obdivovali za skromnost a děkovali mu za získanou svobodu.
"Chodím na mše, ale dnes jsem přišla také uctít památku bývalého prezidenta. Zasáhlo mě to poměrně dost, protože v dnešní době je strašně málo morálních vzorů. I ve svém dětství jsem ho vnímala jako velký příklad velkého člověka. Pro mě představoval tu slušnost, která chybí mezi lidmi," řekla čtyřiadvacetiletá Zuzana Jaskoová, která Havla považuje za vzácného člověka.
Pro šestapadesátiletého Otakara Havlase bývalý prezident znamená především symbol svobody. "Pro mě je to člověk, který se postaral o to, abychom mohli žít ve svobodě, kdo ví, kde bychom dneska byli," řekl.
Odchod v adventu přiměje k zamyšlení
Účastníci bohoslužby se také shodli v tom, že Havlův odchod právě v předvánočním čase přiměje lidi k mnohem většímu zamyšlení než obvykle. "Jeho úmrtí je skoro osudové, že se to zrovna stalo v adventu. Je to zvláštní a k jeho zvláštnímu životu patří i takovéto osudové úmrtí," míní třicetiletá Dagmar Poledníková.
Lobkowicz řekl, že Havla znal ještě z doby, kdy působil v Praze jako pomocný biskup a měl možnost se s ním několikrát setkat. "Václav Havel nežil jenom v sobě, ale měl rád tuto zemi a taky národ, z něhož vyšel. Myslím, že to i dneska nějak společnost vnímá, a proto jsme svědky důstojného loučení," řekl biskup.
