Nikdy takové soutěže nesledovala, proto se jí zprvu ani nechtěla zúčastnit. Nakonec se však Eva Kubalová nechala přemluvit kamarádkou a trenérkou AK Olomouc Michalou Schwarczovou, aby se přihlásila do Miss Aerobic. A dneska už ví, že udělala dobře. Vyhrála totiž České finále Tipgames Miss Aerobic 2015 a v následném Česko-Slovenském finále Tipsport Miss Aerobic získala titul druhé ViceMiss a zároveň Miss Sympatie.
Evo, jaké byly vaše bezprostřední dojmy po vyhlášení výsledků?
Úžasné. Slovy se ani nedají popsat. Byla jsem až překvapená, kolik lidí finále sledovalo a podporovalo mě. Po finále mi přišla hromada zpráv s gratulacemi. Toto mi udělalo největší radost. Je super, když lidé kolem vás vědí, že jste součástí něčeho velkého a drží pěsti.
Byla jste tedy spokojená se svým představením?
Rozhodně ano. V den finále jsme totiž své sestavy několikrát zkoušely. Všechno probíhalo v klidu a díky tomu jsem si šla finálový večer především užít. Věděla jsem, že mě přijela podpořit rodina, kamarádky a za televizními obrazovkami sedí mnoho lidí, kteří finálový večer sledují. Pořád jsem si říkala, že když si to užiju já a budu spokojená, tak oni budou taky.
Přece jen šlo ale o hodně. Neměla jste trému před takovým galavečerem?
Trému vyloženě ne, ale určité obavy jsem měla. Především z individuální sestavy. Nakonec ale všechno dopadlo dobře a já jsem maximálně spokojená. Vím, že lépe jsem to předtím ani jednou nezajela. Přiznám se, že dodnes jsem neměla čas si sednout a v klidu se podívat na celý záznam od začátku do konce. Už se těším, až ta chvíle nastane a já si to vychutnám.
Soutěž Miss Aerobic však nebyla jen o finálovém večeru. Prozradíte, co pro vás bylo nejnáročnější?
Absolvovaly jsme pět soustředění. Nejnáročnější pro mě bylo to v Peci pod Sněžkou, kde jsem si uvědomila, že jsem doposud své individuální sestavě nedala tolik, kolik bych měla. S touto situací jsem se špatně vyrovnávala, jelikož se nespokojím jen tak s něčím. Skončily příměstské tábory, které pořádám už pět let, konečně jsem tak měla více prostoru věnovat se přípravám naplno po všech stránkách. Na předposledním soustředění v Bratislavě dostávaly všechny individuální sestavy finální podoby. Začaly mít správné grády. To se také projevilo při finálovém večeru.
A jaká byla ostatní soustředění?
Nejprve jsme strávily týden ve Františkových Lázních, kde jsme natáčely medailonky a se Zbyňkem Maděryčem fotily do kalendáře, bulletinu, na billboardy a ostatní propagační materiály. Natáčení i focení pro mě bylo skvělým zážitkem a velkou zkušeností. Na druhou stranu to ale bylo velice náročné a zdlouhavé. Tímto bych tak chtěla za nás za všechny poděkovat naší manažerce Kristýně Copkové, která nás na všechno připravovala. Skvělý byl také celý televizní štáb i fotograf. Neskutečný komik a umělec. Myslím, že s nikým bychom se více nenasmály.
Měly jste i nějaký čas pro sebe nebo jste musely stále něco točit, fotit, nacvičovat?
Program byl vždycky hodně náročný. Brzo ráno budíček společně s ranním během a rozcvičkou. Následovala snídaně a hned trénink, pak oběd, trénink, večeře a opět trénink. Večer jsme všechny padaly únavou a sbíraly síly na další den. Přesto jsme si našly čas i na doprovodné aktivity. Byly jsme na Sněžce, na lanové dráze, na mistrovství Evropy v bench pressu nebo na výstavě Titanic.
Ve finále soutěžilo o korunku dvanáct překrásných dívek a určitě každá chtěla vyhrát. Panovala mezi vámi rivalita? Jak jste spolu vycházely?
S holkami jsme tvořily skvělou partu. Ani na chvíli jsem nepocítila z žádné strany rivalitu, ani sebemenší náznak. Ba naopak. Pokaždé, když nastal jakýkoliv problém, tak jsme si všechny navzájem pomáhaly. Ať už šlo o individuální sestavy, psychickou podporu nebo zdravotní potíže. Vždycky jsme v sobě navzájem měly oporu. Každá z nás vynikala v něčem jiném a dodávala tomu správnou šťávu. Nejenom mezi námi finalistkami byl cítit pocit podpory, ale také ve všech lidech, kteří s námi trávili veškerý čas. Ať už to byly trenérky Míša Schwarcová, Pavlína Zdařilová, Tereza Puchtová, loňská vítězka Petra Tomková a především naše „maminka“ Kristýna Copková. Po celou dobu jsme v těchto lidech a i mnohých dalších měly oporu.
Dneska určitě nelitujete toho, že jste se do soutěže nakonec přihlásila. Proč jste se ale musela nechat přemluvit?
To nedokážu jednoznačně říct. Zkrátka nikdy jsem nad tím neuvažovala, ale jelikož mám ráda výzvy, tak jsem Míšu Schwarczcovou nakonec poslechla. A jsem za to moc ráda. Nejenom díky umístění, ale taky proto, že jsem díky této soutěži poznala spoustu dalších skvělých lidí. Byť jsem musela odmítnout maminčinu oslavu narozenin.
Jak to?
Nejprve jsem totiž musela absolvovat základní kolo ve Zlíně, kde jsem skončila druhá. Postoupila jsem tak do Českého finále a Česko-Slovenského semifinále. Upřímně jsem se ho dále už nechtěla zúčastnit a všem jsem to takto taky prezentovala. Jenže pak nastal zlom. Potají jsem se začala připravovat na České finále. Nikomu jsem nic neřekla. Jen kamarádce Katce, která mi byla oporou během finále. A mamka si nachystala oslavu narozenin na stejný den, tak jsem ji s politováním oznámila, že se jí nezúčastním. Dala jsem ji alespoň nádherný dárek v podobě vítězství ve finále. Postup do Česko-Slovenského finále jsem už před nikým tajit nemohla.
Zmínila jste, že vám gratulovala spousta známých. Je to váš první velký úspěch nebo se můžete pochlubit i oceněními z jiných soutěží?
Dva roky zpátky jsem se zúčastnila soutěže Dívka České republiky - Hledáme sympatickou a sportující dívku. Tehdy jsem obsadila třetí místo.
Takové úspěchy však nepřijdou ze dne na den. Určitě za nimi stojí roky dřiny a odříkání. Vzpomenete si ještě na své začátky?
Aerobiku se věnuji od osmi let, kdy jsem přešla z gymnastiky. První setkání s aerobikem bylo s maminkou, která chodila cvičit na komerční hodiny a já šla jednou s ní. Byla to lekce spojená i s posilováním. Natolik mě to chytlo, že jsem odjela celou hodinu a pak strávila celý víkend bezmocná v posteli se svalovou horečkou (směje se).
Kdo je Eva Kubalová- narodila se 17. března 1993 v Ostravě-Vítkovicích, - bydlí ve Sviadnově, ale většinu času tráví v Olomouci, kde studuje Pedagogickou fakultu na Univerzitě Palackého, obor Učitelství pro 1. stupeň základních škol a speciální pedagogika. - je lektorkou skupinových lekcí (Tabata, Bosu, Pilates, Dance Aerobik, BodyBalance) a osobní trenérkou, - o letních prázdninách organizuje sportovní příměstské tábory pro děti a během roku několik sportovních, ale i společenských akcí, - letos se stala druhou vicemiss v soutěži Tipsport Miss Aerobic, ve které získala i korunku miss sympatie. |
Zažila jste při něm někdy nějakou legrační nebo kuriózní příhodu?
Občas se nějaká vtipná situace naskytne. Například minulý rok, když jsem předcvičovala dětem na závodech, jsem se do toho tak obula, že jsem málem spadla z pódia.
Musela jste někdy překonávat překážky v podobě zranění nebo období, kdy se vám moc nechtělo trénovat?
Určitě ano. V pubertě to bylo období, kdy se mi nechtělo a myšlenky byly jinde než by měly být. Později jsem si ale uvědomila, že bez aerobiku a lektorování nemůžu fungovat. Pokud necvičím s klienty anebo sama denně více než dvě hodiny, tak mám pocit, že jsem nic nedělala, cítím se nespokojeně a hledám další možné aktivní aktivity. Samozřejmě myslím i na odpočinek.
Kolik času vám aerobik zabere? Máte prostor i na ostatní koníčky? Co ještě ráda děláte kromě aerobiku?
Aerobik pro mě není prioritou už několik let. Momentálně jsem lektorkou skupinových lekcí a osobní trenérkou. Pracovní dny trávím buď ve škole, s klienty na lekcích či trénincích anebo sama v posilovně. Většinu času tak trávím prací. Každopádně moje práce je zároveň mým koníčkem, takže jsem maximálně spokojená.
V létě taky pořádáte příměstské tábory. Které děti se jich účastní a jak jsou pohybově nadané? Není na nich znát, že dneska dávají přednost spíše vysedávání u počítačů či televize?
Letos jsme uspořádali už pátý ročník. Táboru se účastní děti ve věku od tří do třinácti let. Snažíme se pro ně připravit zábavný program, který je strhne natolik, aby si na vysedávání ani nevzpomněly. V odpoledním klidu jim pouštíme pohádky, aby si odpočinuly a nabraly síly. Najdou se však takové, které nebudou sedět, ani kdybychom je přivázali k židli.
Momentálně studujete pedagogickou fakultu v Olomouci. Chtěla byste tedy v budoucnu učit nebo se chystáte živit jinak?
Studuji obor Učitelství pro 1. stupeň základních škol a speciální pedagogiku. Kombinace tohoto oboru není jednoduchá. Učitelka na prvním stupni musí ovládat všechno, co se děti učí. Ani speciální pedagogika není jednoduchá. Obojí mě zajímá, láká a ráda bych se tomu věnovala. Každopádně cítím, že to pro mě nebude to pravé ořechové hned po vystudování. Co bych chtěla dělat po škole, si nechám pro sebe. Čas vše ukáže.
