Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bylo to peklo, vzpomínají pamětníci na hrůzy na Čeladné v roce 1944

  17:55aktualizováno  17:55
Podzim válečného roku 1944 byl v moravskoslezské části Beskyd obzvláště drsný. Ze Slovenska zde přešlo několik partyzánských skupin, na což Němci reagovali posílením svých jednotek. Kvůli konfidentům přišla partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova 2. listopadu, během jediného dne, o své dva velitele.

Partyzánský velitel Dajan Murzin (ve stanu) se svým štábem na fotografii z jara 1945 pořízené v lesích na Vsetínsku. | foto: Archiv MF DNES

Prozrazená schůzka s ostravskými komunisty tehdy stála život velitele partyzánské brigády Jána Ušiaka a jen o vlásek unikl náčelník štábu Dajan Murzin.

Partyzáni se měli s odbojáři sejít 2. listopadu 1944 v prostoru Čertova mlýna nedaleko Pusteven. Namísto nich ale narazili na část protipartyzánského oddílu Rusham. Ušiak byl zraněn do nohy, Murzin z přestřelky vyvázl s prostřelenýma rukama.

Ačkoliv se při přepadu rozdělili, oba nakonec skončili na katastru Čeladné, kde se jich ujali místní obyvatelé.

Miroslava Kaštovská, dcera statečného Jindřicha Tkáče, který byl za pomoc partyzánům zabit nacisty.

Miroslava Kaštovská, dcera statečného Jindřicha Tkáče, který byl za pomoc partyzánům zabit nacisty.

Ján Ušiak byl ukryt v domě Oldřicha Machandra, to se však neutajilo a 3. listopadu dům obklíčili Němci. Rodák ze slovenské obce Budiná v bezvýchodné situaci obrátil zbraň proti sobě a zastřelil se.

Murzin v bunkru

Spolu s ním byl v obklíčení také Jan Dvořák, kterého Němci zajali a později se stal konfidentem, jenž prozradil mnoho lidí pomáhajících partyzánům.

Více štěstí měl Dajan Murzin. Ten nalezl útočiště v domě Jindřicha Tkáče.

„Murzin se k nám poprvé dostal, když přešel ze Slovenska,“ vzpomíná na podzim roku 1944 tehdy čtrnáctiletá Miroslava Kaštovská, dcera Jindřicha Tkáče. „Tehdy onemocněl, tak se u nás uzdravoval. Maminka tehdy celou noc prala, topila, aby byl alespoň chvíli v teple, aby se mu ulevilo. Postupem času k nám chodili i další partyzáni, většinou pro jídlo. Podruhé přišel, když byl u Čertova mlýna postřelen. Přišel v noci a zaklepal, tatínek se ptal kdo je, co je a on na to ‚Tkáču, Tkáču, já su zraněný‘. Tak jsme ho vzali dovnitř ale tatínek mu hned říkal ‚Já tě tu nemožu nechat‘. Nedaleko byl krmelec, tak ho tam dotáhl. Ale ani tam nemohl zůstat, Němci krmelce hlídali a měli v mapách. Tak ho tatínek s hajným Křenovským převedli k nedalekému vývratu, kde mu udělali takový bunkr, v tom byl celé tři týdny.“

Vzpomínka na partyzány

Bunkr, o kterém Miroslava Kaštovská mluví, nebyl žádnou velkou stavbou, spíše šlo o díru vykopanou v zemi zakrytou větvemi. Murzin si v ní mohl maximálně sednout, nebo ležet. Jindřich Tkáč mu do úkrytu pravidelně nosil jídlo.

Když o pár dnů později napadl sníh, musel občas kvůli stopám vynechat. Do toho začal velký protipartyzánský zátah, akce Tetřev, při níž dvanáct tisíc německých vojáků obklíčilo prostor ohraničený silnicemi z Čeladné na Ostravici, dále na Staré Hamry, Bílou, Bečvy, Rožnov, Trojanovice a Kunčice pod Ondřejníkem.

„Pak začala akce Tetřev, to tam tatínek nemohl po tři dny. Ale Murzin tam vydržel. Měl u sebe přichystaný jed, aby jej nedostali živého. Jednou kolem něj dokonce přešli Němci, i se psem, snad deset metrů od něj. Ale nic nezjistili,“ dodala Miroslava Kaštovská.

Po zátazích při akci Tetřev se většina partyzánů přesunula na Vsetínsko. Pro Čeladnou to ale uklidnění situace nepřineslo.

Vinou konfidentů zahynuly takřka tři desítky statečných lidí

Oldřich Machandr a jeho kolega Karel Vinkler, kteří pomáhali Jánu Ušiakovi, byli 23. listopadu oběšeni na lípě nedaleko čeladenského kostela. „Šli jsme tehdy ze školy a viděli jsme, že se u lip něco děje. Šli jsme blíž a viděli, jak tam ti dva visí oběšení, na krku měli takovou obrovskou ceduli, že jde o pomocníky partyzánů,“ vzpomíná na podzim roku 1944 další čeladenský rodák Antonín Kurečka.

„Rodiče dělali správce ve vile, kde se pak usídlilo vedení německých vojáků. Důstojníci pořád pili, vojáci měli hlad, maminka jim musela vařit brambory. Tatínek k tomu pracoval v lese, kde pomáhal se zásobováním partyzánů.“

Do hry navíc vstoupili další konfidenti. I kvůli jejich činnosti zahynuly jen v Čeladné pro svou účast v odboji téměř tři desítky lidí.

Neměcké ZbV - Kommando, určené k boji proti partyzánům, nastupuje v prosinci 1944 k akci.

Neměcké ZbV - Kommando, určené k boji proti partyzánům, nastupuje v prosinci 1944 k akci.

Partyzánský velitel Ján Ušiak se v obklíčení raději zastřelil, než aby při výslechu někoho prozradil.

Partyzánský velitel Ján Ušiak se v obklíčení raději zastřelil, než aby při výslechu někoho prozradil.

Na zradu nakonec doplatil také otec Miroslavy Kaštovské Jindřich Tkáč.

Ne hned v listopadu. Němci si pro něj přišli v lednu dalšího roku, pět měsíců před koncem války. Doplatil na to, že mezi partyzány, kterým pomáhal, byl zrádce.

„Když už se Murzin skoro uzdravil, přišli k nám další partyzáni, mezi nimi nějaký Muroň. Byl z Frýdku. Toho později Němci zajali a on s nimi začal spolupracovat. Zradil okolo šedesáti rodin. 18. ledna 1945 přišli Němci pro tatínka, strašně ho zmlátili, já dostala taky pár facek, maminku i tatínka odvlekli. Nevíme, kde jej pak zabili, asi v Brně. Maminka se po deseti dnech vrátila, ale vždy, když jsem se ptala, co se tam dělo, jen říkala ‚neptej se‘.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.