Mohu tolerovat malé zlo pro vítězství velkého dobra. Ale nesmím tolerovat malé dobro pro vítězství velkého zla. S těmito slovy už deset let předstupuje Antonín Zelenka před žáky a studenty.
Antonín ZelenkaNarodil se ve Vladislavi na Třebíčsku. Po gymnáziu vystudoval Leteckou vojenskou akademii v Hradci Králové. V roce 1948 jej však v hodnosti poručíka z armády vyhodili a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsoudili za sdružování proti republice pro údajné poskytování informací na převaděče hranic. Čtyři roky pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a rok na šachtách na Kladensku. Po propuštění v roce 1954 se přestěhoval do Opavy. V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen. Ve školách teď se studenty debatuje o svých zkušenostech s totalitním režimem. |
Dnes šestaosmdesátiletý plukovník ve výslužbě a předseda opavské pobočky Konfederace politických vězňů jim popisuje atmosféru 50. let na svém vlastním osudu. Na osudu vojáka, kterého ve dvaadvaceti letech odsoudili na osm let vězení za sdružování proti republice.
"Jde mi nejen o to, vylíčit jim svůj životní příběh. Rád bych jim předal něco ze své životní filozofie a pomohl jim pochopit, co je dobro a co zlo. Co je dobré udělat na cestě k dobru a čemu je nutné zabránit na cestě ke zlu," komentuje. Se studenty mimo jiné debatuje v programu Příběhy bezpráví iniciovaném společností Člověk v tísni.
Po soudu musel těžit uran i rubat uhlí
Na besedách zaznívá silný příběh. Antonín Zelenka vystudoval letectví. Učil se přímo od elity, západních letců, byli pro něj obrovským morálním vzorem. Nástup komunistů ale znamenal zlom. Ve dvaadvaceti letech byl jako nejmladší poručík československého letectva z akademie vyřazen. Po třech měsících vyloučen z armády.
"Našel jsem si krátkodobé zaměstnání jako úředník, ale v roce 1949 jsem byl zatčený," vzpomíná. Ve vykonstruovaném procesu dostal osm let vězení. "Nikomu bych nepřál poznat ten strašný pocit beznaděje při soudním výroku, který znamená takovou ztrátu svobody," říká. Těžil uran v dolech i na povrchu na Jáchymovsku a rok také rubal uhlí na Kladensku. V tristních podmínkách bez jakýchkoliv ochranných pomůcek.
V roce 1954 byl propuštěn. "Když jsem se vrátil domů, hodnotili jsme s otcem těch posledních pět let. Došli jsme k názoru, že byly tou nejtvrdší školou života, jakou člověk může zažít," líčí Zelenka.
Lidé u nás o počátcích totality moc nevědí
Po návratu nemohl najít práci. Štěstí se na něj usmálo až v Opavě, kde žila a pracovala jeho sestra.
"Nikde mě nechtěli ani jako nádeníka a v Opavě jsem díky neuvěřitelné shodě okolností získal místo úředníka. A příští rok už tady budu žít šedesát let," netají lásku ke slezské metropoli.
Na besedách se studenty si všímá, že toho o počátcích totality u nás moc nevědí. "Zdá se, jako by historie končila rokem 1945 či 1948, a pak znovu začínala až pražským jarem a dobou normalizace. Období 50. let nezná téměř nikdo," popisuje.
Čím to? "Zdá se, jako by měl někdo vědomě krátce po revoluci tendence tuto dobu zamlčovat a zlehčovat, jinak to není možné."
Studenty jeho příběh oslovuje. "Šokovalo mě to. Studoval letectví, chtěl bojovat za svou vlast a oni s ním takto naložili. I přesto je neuvěřitelně pozitivní. Tak hmatatelnou představu o 50. letech jsem do té doby neměl," říká student Michal Kupka ze střední průmyslové školy stavební.
Právě on v úterý vystoupil před opavskými zastupiteli, aby podpořil návrh udělit Antonínu Zelenkovi Cenu statutárního města Opava.
"Dokážete i dnes formovat myšlení těch, kteří tato léta nezažili. Paměť současníků je nezastupitelná," poděkoval Zelenkovi při předání ceny primátor Opavy Zdeněk Jirásek.
