Černé ovce. Tak označil dozorce zapletené do krádeží státní zástupce Alois Dlouhý. „Sami měli být příkladem a napomáhat převýchově odsouzených, ale zcela selhali,“ řekl státní zástupce.
Podle obžaloby vytvořili dozorci věznice v prostoru, kde vězni rozebírali staré elektrospotřebiče, takřka dokonalý systém. Část vytříděné mědi se odkládala na jiné místo a díky domluvě se strážnými a řidiči měď prodávali do sběren.
Policie prokázala pět případů od května do listopadu 2012, při kterých měla skupina ukrást tři a půl tuny mědi, za což údajně utržila zhruba půl milionu korun. Dozorci motivovali i odsouzené: za pět kilogramů vytříděné mědi dostali krabičku cigaret Start.
Prodej mědi? Ano, ale jen kvůli informátorům
Čachry praskly v okamžiku, kdy nekalé praktiky ohlásil jeden z vězňů. Generální inspekce bezpečnostních sborů nasadila odposlechy a kamery. Vše skončilo v okamžiku, kdy jeden z nákladních vozů s ukradenou mědí po vyjetí z brány věznice zastavili.
Velitel eskortní služby Jaroslav Schiller dostal u Okresního soudu v Ostravě čtyři roky vězení, další dozorce Jiří Staněk tři roky, strážný Jan Skrášek dva a půl roku a poslední z dozorců Pavel Nadkanský obdržel jen podmínku, protože se přiznal a vše popsal.
U odvolacího soudu Schiller opakoval, že jednou zbytky mědi opravdu prodal, ale jen proto, aby měl peníze pro informátory. V pracovní zóně věznice se prý rozmohly drogy a potřeboval informace.
Ve vězení už nebude moci pomáhat těžce nemocným lidem
Odsouzení a jejich obhájci se rovněž snažili znevěrohodnit výpovědi vězně a Nadkanského. „Odsouzenému slíbili podmínečné propuštění, což se také stalo. A Nadkanského k tomu dotlačila inspekce, vyhrožovala mu, že mu zničí život. My jsme například byli dva dny přivázání k židli,“ tvrdili.
Rovněž agrumentovali mapou areálu věznice, kterou dokazovali, že vězeň nemohl vše sledovat z okna jídelny, protože tomu brání další budovy. „Také se konaly namátkové kontroly, na kterých byli i naši nadřízení. Hromady mědi by si jistě všimli. A firmy, které dodávaly kovový odpad, nevyčíslily žádnou škodu,“ svorně říkali obhájci.
Posledním trumfem se pak měl stát bezúhonný život před i po údajných krádežích. Schiller uvedl, že práci dozorce opustil dobrovolně, aby neuškodil věznici. „Pak se mi však zhroutil svět,“ konstatoval Schiller. Půl roku byl na úřadu práce, pak začal pracovat v hospicu. „To však na uživení rodiny nestačilo, tak jsem k tomu vzal brigádu v nošovickém pivovaru. Odtamtud jsem ale odešel, už se to nedalo vydržet,“ popisoval Schiller.
Dovolání nástup do věznice neoddálí
Dodal, že vedoucí hospicu mu řekl, že jeho minulost ho nezajímá, ale nyní při péči o staré a těžce nemocné lidi odvádí dobrou práci. Také jeho obhájce Jaromír Parobek uvedl, že v době, kdy hospice pro tuto velmi náročnou práci těžce shánějí pracovníky, se Schiller osvědčil. „Proto žádáme zproštění nebo podmínečný trest, aby mohl pokračovat dále,“ uvedl obhájce.
Soud však dozorcům potvrdil původní tresty, navíc na základě odvolání státního zástupce přeměnil Aleši Kovalčíkovi, obchodníkovi s kovy, podmínku na dva a půl roku vězení.
Rozsudky jsou pravomocné, odsouzení se mohou už jen dovolat k Nejvyššímu soudu. To však už nemá na nástup do věznice odkladný účinek. „Nebudu se k ničemu vyjadřovat, dovolání si ale podám,“ konstatoval Schiller po odchodu ze soudní síně.
