Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žádné dary. Chceme, aby si postižení dokázali vydělat, říká podnikatel

  14:29aktualizováno  14:29
Třinecký podnikatel Václav Stebel od července dodává do školních kuchyní a restaurací očištěnou zeleninu. V chráněné dílně v Dolních Tošanovicích na Frýdecko-Místecku dává i přes počáteční potíže práci dohromady dvanácti lidem. Většina z nich jsou zdravotně postižení.

„Máme tady čistící linku a naši zaměstnanci pak jednotlivé kusy zeleniny ještě dočišťují ručně,“ přibližuje podnikatel Václav Stebel. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Vaše firma Handicap-chráněná dílna se původně jmenovala Steblova výroba. Pracoval jste od začátku s postiženými, nebo to přišlo postupně?
S bývalou manželkou jsme měli firmu na výrobu nábytku, umělých skal a dováželi jsme fasádní obklady, ale rozešli jsme se. Steblovu výrobu jsme původně založili pro syna, ale později jsem ji převzal.

Kdy jste začal podnikat?
Na začátku devadesátých let. Obchod, hospoda, postupně se to rozvíjelo.

Václav Stebel

  • Třinecký podnikatel se věnuje podnikání od začátku devadesátých let.
  • Přes stavebnictví a pohostinství se dostal až k provozování chráněné dílny, z níž chce zásobovat kuchyně škol, školek a restaurací očištěnou zeleninou.
  • Chráněné dílny jsou státem zvýhodňovány. Práci nabízí jinak jen těžko zaměstnatelným lidem s různými druhy handicapu, kterému bývá přizpůsobena také jejich pracovní doba.

Předtím jste pracoval v obchodě nebo v hospodě?
Původně jsem byl havíř na dole ČSM, ale po revoluci jsem hned odešel. Na šachtu jsem šel jen proto, že se mi nechtělo na vojnu. No a 1. ledna 1990 jsem tam skončil. Dal jsem výpověď a vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. A tehdy se naskytla možnost pronajmout si hospodu u Jindřichova Hradce.

To je trochu daleko.
To je. Vzali jsme to s kolegou. Po návratu jsme začali podnikat. Měli jsme bazar, hospodu a fungovalo to. Nebyla to současná klasická zastavárna, ale opravdový bazar, tehdy té elektroniky moc nebylo. A k bazaru přibyla hospoda a k ní výroba nábytku, ve které jsme už zaměstnávali i lidi s postižením.

Vyráběli jste i umělé skály, jak k tomu došlo?
Přišli jsme na to, že v Polsku působí italská firma dovážející fasádové obklady, umělé kameny a podobně. S tím jsme začali, ale konkurence byla silná, tak jsme rozšířili nabídku a začali vyrábět do forem umělé skály. Domluvili jsme se s nimi a používali jejich hmotu.

Umělé skály vyrábíte pořád?
Ne, tato část firmy zůstala mé bývalé manželce.

Takže jste se rozešli, jak se říká, od stolu i od lože a rozdělili jste si firmy?
Dá se to tak říct. Já už jsem věděl, že mi schválili projekt na dílnu pro handicapované, takže jsem se soustředil jen na to.

Jak dlouho trvá, než se takový projekt schválí?
Ono netrvá moc dlouho ani to samotné schvalování, jako spíše příprava toho projektu.

A jak to máte se zákazníky? Ne nadarmo se říká, že vyrobit umí každý, ale prodat je umění.
Počítáme s tím, že naši nabídku podpoří také možnost, že si firmy mohou odečíst nákup od nás z daní. Souvisí to s povinností zaměstnávat postižené nebo od takových firem nakupovat, jinak platíte větší daň. Rozjíždí se to ale pomalu. Myslel jsem, že to například lépe půjde ve školách a ve školkách, ale nedaří se nám zatím až na výjimky prorazit, byť jsme levnější než konkurence a garantujeme dodávání čerstvé zeleniny třeba každý den. Takže zatím dodáváme spíše soukromému sektoru.

Čím to je, že se vám nedaří u škol a školek prorazit? Mají třeba nějaké dlouhodobé smlouvy, které nemohou vypovědět?
Řekněme, že dávají přednost stávajícím dodavatelům, na které jsou zvyklí, a nic je netlačí ke změně.

Jak jste vůbec přišel na to založit chráněnou dílnu? To je přece úplně jiný obor, než v jakém jste doposud působil.
Hledal jsem něco jiného. Výroba umělých skal i prodej fasád jsou hodně závislé na tom, koho znáte a podobně. Spoustu věcí jsme mohli dělat jen jako subdodavatelé, a když jsem pak viděl ty ceny, tak to bralo hodně elánu.

Jaké ceny?
Dodávali jsme například umělé jeskyně do bazénu v Ostravě. My jsme firmě účtovali milion a půl a ta firma to pak městu vyúčtovala na tři. To mě nebavilo a řekl jsem si, že to přes tu chráněnou dílnu půjde lépe. Ale nejde. Pak se člověk nestačí divit, že škola nakupuje od dražšího dodavatele.

U starostů není problém v tom, že by nechtěli dát peníze na handicapované. Každý umí uvolnit peníze na nějakou pomoc. Ale my nechceme žádné dary. Jde nám jen o to, aby si lidé s postižením dokázali sami vydělat. Chceme jen, aby nám třeba pomohli zajistit odbyt.

Jak vám pomáhá stát?
Dostali jsme částku na zřízení pracovních míst a navíc můžeme dát razítko, že nakupují od handicapované dílny.

To musí každá společnost?
Ne úplně. Ale firmy od pětadvaceti zaměstnanců výše musí ze zákona zaměstnávat určité procento handicapovaných, nebo musí od takových firem nakupovat, jinak odvádí jistou daň za to, že neplní.

Je mezi handicapovanými zájem o práci?
Neuvěřitelný. My jsme dostali dotaci na vytvoření šesti pracovních míst. V současnosti je nás tady dvanáct a v plánu máme rozšíření až na třiadvacet zaměstnanců.

Kolik lidí se vám přihlásilo, když jste dílnu zakládali?
Přišlo nám přes dva tisíce mailů, šlo ale i o zdravé. Zájemců s handicapem bylo zhruba sto, tři čtvrtiny odpadly kvůli náročným podmínkám ve výrobě.

Kolik jste do firmy investovali?
Stát dal 600 tisíc na dotacích, my jsme do toho se společníkem vložili přes milion.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.