Pavlína Sečanská z Karviné pár dní po druhé transplantaci ledviny.

Pavlína Sečanská z Karviné pár dní po druhé transplantaci ledviny. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Zavolají, ať přijedu? Lidé čekající na ledvinu mají neklidné spaní

  • 3
Lidé čekající na transplantaci ledviny musí mít u sebe neustále zapnutý mobilní telefon. Nikdy neví, kdy zazvoní. Nejčastěji to bývá v noci. Tuto zkušenost potvrzuje i sedmačtyřicetiletá Pavlína Sečanská z Karviné. Telefon ji vzbudil ve dvě hodiny ráno.

Tvrdě spala. Zvonící telefon ji naštěstí vzbudil. Zjistila, že jsou teprve dvě hodiny ráno, a na displeji neznámé číslo...

"Kdo mi volá, divila jsem se v rozespalosti. Jakmile se ozval lékař, řekl, že pro mě mají ledvinu, a zeptal se, zda souhlasím s transplantací, byla jsem hned probraná. Samozřejmě jsem řekla, že ano. Kdo by nesouhlasil?" líčí 47letá žena z Karviné, za jakých okolností se v neděli 14. října dozvěděla, že dostane ledvinu od neznámého zemřelého dárce.

Do půl hodiny byla vysprchovaná, sbalená a sanitka ji vezla do karvinské nemocnice. Tam jí lékaři vypsali potřebné dokumenty a pak zamířila sanitkou do ostravské fakultní nemocnice.

Druhé transplantace se žena bála

Přestože transplantaci už jednou v životě podstoupila a čekal ji opakovaný zákrok, s ostravskou nemocnicí zkušenost neměla. Dostala strach.

"Nevím, proč a čeho jsem se vlastně bála, ale tentokrát jsem měla opravdu velký strach. Možná je to tím, že jako mladá jsem byla optimističtější a vše brala na lehčí váhu," přemítá žena, která dostala chronický zánět ledvin v šestnácti letech a první transplantaci podstoupila už v roce 1986. Tehdy ale musela do Olomouce. Ostravské transplantační centrum totiž vzniklo až o šest let později.

Čekatelů přibývá, dárců ledviny je velmi málo

"Ve dvaceti letech jsem začala mít problémy: vysoký tlak, zadýchávání, krev v moči. Lékaři zjistili, že mi nefungují ledviny. Asi rok jsem chodila na dialýzu, což znamenalo třikrát týdně strávit několik hodin napojená na přístroj. A čekala jsem na transplantaci," vzpomíná žena.

Samotný zákrok už si po čtvrt století moc nevybavuje, ale je šťastná, že jí darovaná ledvina umožnila žít relativně naplno tak dlouho a porodit dvě dcery.

Na novou ledvinu čekala zhruba tři čtvrtě roku

"Moje ošetřující lékařka z ostravské nefrologické poradny říká, že málokdy vydrží darovaná ledvina tolik let. Některým pacientům se neuchytí vůbec, jiným vydrží mnohem kratší dobu," říká Sečanská.

Přes její velké obavy se podařila i druhá transplantace, na kterou tentokrát čekala asi tři čtvrtě roku. Nová ledvina začala fungovat tak dobře, že lékaři vyhověli její prosbě a už po dvou týdnech od zákroku ji pustili z nemocnice domů.

"Přístup lékařů i sester byl skvělý. Péče v nemocnici taky. Ale doma je zkrátka doma. Můžete si regulovat teplo, jak chcete, otevřít okno nebo pustit televizi podle toho, jak to vyhovuje vám, a nemusíte brát ohledy na další pacienty," směje se Pavlína Sečanská.

Raději moc ne mezi lidi, nesmí se nachladit

Doma uklízí, vaří, ale dodržuje doporučení lékařů a zatím se moc nepřetěžuje. Nákupy jí vozí dcery. Žena sama se v nejbližších třech měsících nechystá chodit moc ven ani mezi větší množství lidí. Musí dávat pozor, aby se nenachladila nebo nenakazila jakýmkoli přenosným onemocněním.

"Do konce života už musím užívat léky, které potlačují imunitu, jinak by moje tělo mohlo cizí orgán odmítnout," vysvětluje Sečanská. "Ale i s častými kontrolami u lékaře je to menší omezení než být odkázaná na dialýzu," dodala žena, která věří, že brzy bude zase žít tak spokojeně jako dřív.