Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čtyři kilometry, hrozily další otřesy. Záchranář popisuje zásah v dole

  17:55aktualizováno  17:55
Poté, co sfárali, museli další čtyři kilometry k místu závalu. Zásah záchranářů v oblasti bývalého Dolu Doubrava v pátek 14. listopadu patřil mezi ty nejnáročnější. Zmiňuje to hlavní inženýr Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě Zdeněk Pavelek.

Zdeněk Pavelek pracuje u báňské záchranné služby od roku 1989. Začínal jako elév, nyní je hlavním inženýrem. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

O otřesu, který dosáhl síly 3,5 stupně Richterovy škály, věděli záchranáři díky monitoringu okamžitě. Následnou záchrannou akci řídil Zdeněk Pavelek z povrchového dispečinku.

Báňští záchranáři v akci u Karviné

  • O tom, že po otřesu, který nastal v pátek 14. listopadu  v 11:44 hodin, zůstali pod zemí uvězněni havíři, se záhy dozvěděli báňští záchranáři. Na pomoc zasypaným vyrazili ze stanice v 11:58.
  • Po sfárání do lokality Dolu ČSA Karviná šestadvacetičlennou partu čekaly ještě asi čtyři kilometry důlním vláčkem.
  • Na místě, kam dorazili ve 13:05 hodin, ošetřili devět z dvanácti zasypaných horníků. Třem z nich už bohužel nemohli pomoct.
  • Po vyfárání předali zraněné zdravotníkům, kteří zajistili převoz do nemocnic.

Otřes nastal v 11:44. Jak báňští záchranáři poté postupovali?
Po poskytnutí pomoci postiženým horníkům museli zajistit bezpečnost na pracovišti, aby se například sama od sebe nevznítila uhelná hmota nebo nevybuchl plyn. Teď musí místo dostat do bezpečného stavu pro možnost sfárání vyšetřovací komise obvodního báňského úřadu, odborářů, vedení OKD i Závodu Důl Karviná.

Zkusme to přiblížit, kolik záchranářů mířilo pod zem?
Byl to plný výjezd pohotovosti, tedy dvacet šest lidí. Protože se jednalo o likvidaci vůbec nejsložitějšího typu nehody, byl nutný i dostatek zdravotníků. Účastnili se čtyři lékaři a dva zdravotničtí záchranáři.

Jak rychle po otřesu se dozvídáte o tom, že pod zemí zůstali uvězněni lidé?
O samotném důlním otřesu víme okamžitě díky sofistikovanému způsobu monitoringu geofyzikální aktivity celého horského masivu. Během několika minut je pak upřesněno místo, kde otřes nastal. Epicentrum je možné stanovit s přesností na centimetry.

Bylo těžké dostat se k místu události? Horníci fárají do oblasti dnes už zlikvidovaného Dolu Doubrava přes lokalitu Důl ČSA Karviná...
Je to jedno z nejvzdálenějších pracovišť, protože je to oblast ochranného pilíře jam bývalého Dolu Doubrava. Ta trasa může mít nějaké čtyři kilometry. Existuje tam poměrně propracovaný systém důlní dopravy, protože se tam stále pracuje. V době zásahu se veškerá doprava zastavuje – a vše je k dispozici báňským záchranářům.

Jak to vypadalo na místě, bylo složité se k horníkům dostat?
Při otřesu se hornina vysunuje do prostoru důlního díla. Páteční zásah směřoval k odstranění následků tohoto otřesu, tedy závalu, ale i všech dalších nebezpečí, která tam mohou nastat, třeba případného úniku metanu, oxidu uhelnatého či samovznícení uhelné hmoty.

Práce báňských záchranářů je velmi náročná.

Práce báňských záchranářů je velmi náročná.

Zával tam tedy byl.
Ano, částečný. V první fázi je samozřejmě nejdůležitější identifikovat postižené. Na místě víří prach, lidé jsou pokryti jeho vrstvou a bývá problematické je najít.

Mají v tu chvíli záchranáři čas na vlastní emoce?
Emoce tam jsou vždycky. Hlavně je třeba říct, že kdo se nebojí, tak je nebezpečný sám sobě i svému okolí. Jde o to, aby emoce byly v jistých mezích a pomoc postiženým byla adekvátní.

V kolik hodin se záchranáři dostali k zasypaným horníkům?
Podle protokolu lékařského výjezdu ze stanice vyjížděli v 11:58 a prvotní kontakt s postiženými měli v 13:05. Přejezd k Závodu Důl Karviná jim zabral asi dvanáct minut.

Byl zásah něčím neobvyklý?
Především tím, že během něj stále doznívala seizmická aktivita horninového masivu. Na řídicím pracovišti jsme to museli hlídat, abychom co nejvíc omezili ohrožení zasahujících záchranářů.

Jak dlouho jste u báňské záchranné služby?
Od roku 1989 do dneška. K zásahům jsem začal jezdit v roce 1990. Jeden z mých prvních byl na Dole Barbora, kde tehdy zahynulo třicet horníků. Já tam byl jako elév.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.