"Vybral mě osobně majitel naší firmy, pan Mittal. Na mém úseku jsem zastupoval zaměstnance naší společnosti, která je sponzorem olympijských her," přibližuje Daniel Suchánek způsob, jak se do olympijské štafety dostal.
"Byla tam se mnou i manželka. Ráno nás posadili do autobusu a rozvezli na jednotlivé úseky. No, a pak jsem běžel. Bylo to něco nádherného, zážitek na celý život, i když raději bych měl svou ruku," vzpomíná muž na třísetmetrový běh Wolverhamptonem.
"Je mi ale jasné, že kdybych neměl ten úraz, tak neběžím," dodává. Lakšmi Mittal jej totiž vybral i na základě toho, že se po úrazu, při němž přišel o ruku, podílel na vzniku videa varujícího před podobnými nehodami.
Olympijskou pochodeň si Suchánek vystaví doma. "Přichystám pro ni čestné místo. Po doběhu jsme si je mohli odkoupit, ale nejprve nám je vzali, aby vymontovali hořák, aby už nešla zapálit. Ale to není nic, s čím by si české ručičky neporadily," popisuje další osudy pochodně. "A když bude nejhůř, můžu si ji opravit a použít na zahradě proti komárům," směje se.
