Textília-Ostravica je tvořena 3 samostatnými budovami z let 1905, 1911 a 1929, později spolu propojenými.
To, co se nejčastěji předvádí (i zde na obrázku) je bytový dům s obchody z roku 1911, těžce poškozený při bombardování 1944 a následně dost špatně opravený.
Necennější a nejzajímavější je ta nejmladší budova, která se málokdy prezentuje: postavená jako moderní obchodní dům z ocelové konstrukce se zajímavě členěným interiérem. Bohužel není tak na ráně, proto ho novinářští pisálci málo fotí a běžný obyvatel mu nevěnuje přílišnou pozornost. V lidech se tak vytváří dojem, že ta polorozpadající se zřícenina, kterou vidí od Fukušimy je něco obzvláště cenného.
Stejně tak ten, kdo prochází od hotelu Imperial po "náměstí", vidí zase hlavně zadní trakt nejstarší budovy, postavené jako bytový dům s bankou.
Osvícení radní a majitelé by ve spolupráci s dobrými architekty jistě našli řešení vyhovující všem - něco by zbourali, něco dostavěli a účelně využili.
Taková situace ovšem v Ostravě nastat nemůže! Majitelé - přízemní zlatokopové a omezení radní s výhledem leda tak do vlastní kapsy se stranickou legitimací a poloprázdnou peněženkou, vedení primátorem ze zbohatlícké dědiny vystavěné ve stylu podnikatelského baroka v horách kus za Ostravou, rozhodně nic pozitivního nevymyslí, když se lim to nepodařilo doposud, čehož je OC Fukušima bohužel více než hmatatelným důkazem. Takže se nechá rozkrást a spadnout všechno. Z Ostravy se stejně stává pomalu, ale jistě, jen zapadlé provinční město s polozapomenutou historií bez budoucnosti, ze kterého se utíká pryč, v čemž nám jdou primátor a předtím i hejtman příkladem...
