- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ten článek připomíná spíš vyúčtování pro zdravotní pojišťovnu než zprávu o dopravní nehodě.
Dozvíme se sice, co se komu ze zraněných stalo, co s ním lékaři dělali a kam je odvezli (to vám mnohdy neřeknou ani o příbuzném v nemocnici!), ale o příčině nehody, kdo kterým směrem jel, nebo kdo to zavinil, to se už (nikdy) nedozvíme. V okamžiku psaní článku se to ještě spolehlivě neví (nebo to policisté neprozradí) a později se už k tomu autor nevrací, protože to už není zajímavé a aktuální.
Takže výsledkem celého článku a zdejší diskuze je plané tlachání a nepodložené spekulace. A čtenáři pak šmahem odsoudí příliš staré (nebo mladé) řidiče ve starém (nebo novém nebo luxusním nebo terénním) autě. A přitom by stačilo, aby tzv. novináři ze zdejší tLupy neflákali svou práci...
zajímalo by mě kdo řídil, to se ale nikdy nedozvíme.
Smutny.. at se o ni Andilci postaraji a neni ji smutno po mamince. :(
Právě na voze, který má na zadních dveřích nálepku "dítě v autě" je dobře patrný boční náraz. Domnívám se, že pravděpodobně dostal smyk a ten v protisměru už asi nemohl zareagovat. Je to hrůza
asi jo, protože tam nikde není křižovatka a bylo mokro...je to tragédie, ale 100% se tomu dalo předejít...jede s děckem, s babkou a jede jak hovado ve starém autě....ALE, kdyby byly všude dálnice, není protisměr a hodně nehod by se nestalo možná vůbec
Vždy, když jedu do bruntálu, tak se nestačím divit, jak místní magoři jezdí po těch silnicích přes 120 km/hod.
No a přesně o tom to je. To dám, to stihnu a tak podobně. A ono to 100x vyjde a po 101 prásk ho.
Pitomej usek. Jezdim tudy denne x let staci chyba a je zle. Toho ditka je mi moc lito
Zrovna tam to neznám, ale největší díl pitomosti je v drtivé většině případů někde mezi sedačkou a volantem/pedály.
Je to smutné že se to děje,jako řidič s povolání,to vídávám skoro každý den.Hodinu nikdo neví.
Bože, neumím si to vůbec představit. Mám tříletého syna a představa, že o něj přijdu při autonehodě je něco tak děsivého, že o tom radši ani nechci začít víc přemýšlet. Přijít domů a sbírat hračky, všude to dítě vidět... asi by mi z toho hráblo.
Bůh není, tak ho sem ani nevolejte.