To je právě to jádro. Obecně. "Nepomůžu - co kdyby? A rozlišovat nemám odvahu. Lepší je nevidět."

Tady na tomto bodě se pravě rozdělují dva typy civilizace a společenské zralosti.

Lhostejnost lidí je tu pořád. Tu nejděsivější lhostejnost jsem zažil už před 20 lety. Bylo 6 večer, ale už tma. Klidná čtvrť města, dobře osvětlený chodník parčíkem. A na něm ležela stará slušně oblečená paní na místě, kde byla dobře vidět. Zvrtla se jí noha a pochroumala si ruku, takže nemohla vstát. Pomohl jsem ji sednout si na blízkou podezdívku plotu a zavolal sanitku (telefonní budka byla naštěstí nadohled). Myslel jsem, že spadla chvilku předtím, než jsem ji našel. Při čekání na sanitku mi ale říkala, že ležela dost dlouho a že hodně lidí prošlo kolem ní. A je fakt, že kolem pořád chodili lidé. Neustále byl někdo nadohled. Samí podle vzhledu slušní lidé. Dodnes nedokážu pochopit, že ji nikdo nepomohl. Vždyť ani nevypadala jako vagabund - slušně oblečená stará paní.

Víte už před 20 lety začal jeden nešvar v této společnosti a to je, že vy někomu pomůžete a najednou jsou z toho soudní a právní tahanice ale to je to nejmenší. To horší a nevratné nebo chceteli neléčitelné je o nemocech a o tom co vše můžete takříkajíc chytit a kdo Vám potom co dá? Nikdo nic, jste jen další běžný nemocný a ještě si za to můžete sám.

Každý by si měl dopředu uvědomit rizika, která podstupuje a zda to za to stojí, za mne jelikož už jsem se poučil, říkám že nestojí.

Ano zavolám telefonem pomoc,ale to je jediná pomoc, kterou budu ochoten poskytnout.

Nedávno jsme měli na firmě opakování první pomoci při výkonu povolání a v civilním životě, dostali jsme se k části krvácení a já jsem na školitele položil otázku, jak postupovat, když půjdu po ulici , nebudu krom klíčů a telefonu mít nic u sebe, jak jinak postupovat krom telefonického oznámení situace... Může to být muž, neoholeny, levná bunda od Vietnamců, tudíž na první pohled riziko přenosu nějakého víru, bakterie z krve vysoká, přitom to bude spolehlivý člověk, který například kvůli své profesi chodí na častější kontroly, tudíž bude zdravý a skoro bez rizika a zase naopak může jít o slušně vypadající, slušně oblečenou slečnu, která tzv přeblafla půlku města a riziko nakažení může být mnohem vyšší než v prvním případě... Nedostal jsem odpověď...

Lidi jsou na sebe jak psi. Bezohlednost a hulvátství ovládlo společnost. Kde jsou ty doby, kdy mi došel benzín a hned první řidič zastavil a nalil mi z kanystru pár litrů. Nic za to nechtěl - "příště zas Vy pomůžete jinému". Taky že jsem pomohl a mládencům jsem vlastně zopakoval jeho slova. 

Trochu odbočím. Dnes jsem četl, že 12leté děti se pokusily otrávit svou učitelku, protože chtěly mít "volnější vyučování". Hrozí jim 3 z chování a dědeček jedné z nich (starosta téže obce) se rozčiluje! Místo aby se styděl a chodil kanálama. Stud jaksi vymizel.

Mam opacnou zkusenost. Lide nejsou lhostejni. Mel jsem autonehodu a snad kazdy, kdo jel kolem, mi zastavil a ptal se jestli jsem v poradku, jestli uz se volala zachranka atd.

Lépe to ani napsat nejde. Pokud by stát zajistil a zabezpečil, že ten kdo pomáhá bude mít jak právní tak zdravotní jistotu, že o něj bude v případě potřeby postaráno, aby netrpěl za to že se rozhodl pomoci, pak ano bude více těch co pomáhají, bohužel v případě některých nemocí ani stát ani současná lékařská věda a péče byť bude sebelepší nedokáží stále vyléčit spousty nemocí a spíše jich přibývá než ubývá. Bohužel, jsme na prahu století, kdy i bakterie díky rezistenci na antibiotika poslední záchrany již přestávají reagovat a tak se může stát, že vaše pomoc bude to poslední co ve svém životě uděláte.

Výborně, pane Bernáte! Ale doufám, že už nebudete mít možnost svou pomoc na silnici uplatnit.

Ono je to těžké. K vážné nehodě jsem se dostal jednou v životě, nevěděl jsem, co bych měl dělat, a tak jsem neudělal nic. Naštěstí záchranka přijela během pár minut. Ten zraněný má porušenou páteř a je nadosmrti na vozíku. Kdybych na něho sáhl, on, jeho rodina i já sám bychom si mysleli, že jsem to jeho poranění páteře způsobil nebo aspoň zhoršil já svým neodborným zásahem.

To je opravdu složité, nevím, jak bych se zachoval. Každopádně by se první pomoc měla povinně vyučoval nejméně na střední škole a pak ji přísně zkoušet, zda ji žáci umí. My si z toho ve škole dělali srandu - panák Anča - a nikomu to moc nevadilo. Nevím, jsou nějaké kurzy první pomoci?

Vypadá jak kříženec Dannyho Treja a Stropnického staršího. Ale je to charakter.

Mě spíš připadá jako náhradní Kristus. Ale smekám.

MD spíše zajímá kde vyrazit z lidí další peníze , než sledovat praxi u začínajících řidičů. Leda by se glejt o praxi prodával