Podle románu Doktorspiele byl natočen v koprodukci 20th Century Fox a Lieblingsfilmu stejnojmenný snímek, který právě vstupuje do německých kin. Už jste měl možnost jej vidět?
Finální verzi filmu jsem ještě neviděl, takže vyjdu ze své literární předlohy a momentálních znalostí. Je to především snímek pro mládež, jehož hrdinové mají šestnáct let. Není to sice český film, ale německá mládež je dnes stejná jako ta česká. Kdysi to trochu rozhodily systémy, ale už se to vyrovnalo.
Jaromír KonečnýNěmecky píšící český spisovatel se narodil v roce 1956 v Praze, mládí prožil v Brušperku. Živil se také jako dělník v ostravských hutích. V roce 1982 emigroval do Německa, kde vystudoval chemii na Technické univerzitě v Mnichově. V češtině publikoval román pro dospělé Moravská rapsodie a román pro mládež Hiphop a smuteční marš (obojí 2008). |
Hry na doktora vyšly už před pěti lety, navíc je provázel skandál. Jak k tomu došlo?
K vydání románu naplánovalo vydavatelství turné po celém Německu. Když rodiče žáků jedné školy v Marburgu ale uslyšeli, že se kniha, ze které budu číst, jmenuje Hry na doktora, donutili školu mé vystoupení odříct. Rodiče zkrátka nechtěli, aby jejich šestnáctiletí synové věděli, že sem tam dostanou erekci.
Takže turné bylo ohroženo?
Velká část mých vystoupení měla probíhat v Berlíně, ale ve vlaku jsem se dozvěděl, že jedno vystoupení bylo zakázáno přímo ředitelem školy. Bydlel jsem pak v Berlíně v bytě českého velvyslanectví, hrál na kytaru a pil pivo, přičemž každou hodinu mi tiskový mluvčí vydavatelství zavolal a oznámil nový zákaz. Celkem bylo šest čtení zakázáno, i když byly podepsané smlouvy. Nakonec dokonce jedna ředitelka navrhla, aby mi zakázali celý Berlín.
K tomu nakonec nedošlo a kniha nejspíš i díky médiím získala popularitu...
Samozřejmě se na to vrhla média. Nikdo mě sice na čtení nechtěl, ale byl jsem najednou slavný, a během pár dní se prodalo několik tisíc výtisků. Román byl první v žebříčku na Amazonu v literatuře pro mládež před Stephenie Meyerovou s jejími romány o upírech, a Lieblingsfilm následně koupil filmová práva. Když jsem pak přijel zpátky do Mnichova, psaly jedny německé noviny na titulní straně: „Mnichovský autor je moc ostrý pro Berlín,“ což mě potěšilo.
Momentka Jaromíra Konečného z doby před emigrací.
Jak se bude filmová verze lišit od knihy a nakolik jste do ní jako autor mohl zasáhnout?
Film bude v mnohém odlišný, ale ovlivnit jsem to nijak nemohl. Prodali jsme filmařům práva a kecat jim do toho proto nemůžu, což je ale v pořádku. Každý dělá to svoje a mým knihám ten film moc pomůže. Já jsem vydělal po dvaceti letech honičky od klubu ke slamu, kde můžeš jen vyhrát tričko nebo flašku, poprvé pořádné peníze.
U nás toho mnoho nevíme o současné německé kultuře, natož kinematografii. Co ještě můžete říci o filmu Doktorspiele?
Rodiče hlavního hrdiny hrají známí němečtí herci Oliver Korittke a Christiane Paulová. Doufám, že film konečně v Německu rozvíří debatu o našem přístupu k sexualitě - o sexuální toleranci a sexuální výchově našich dětí. Čím více totiž s nimi o sexualitě budeme mluvit, o to svobodněji a jistěji budou vyrůstat. A navíc samy zjistí, že pornografické klipy na internetu nepředstavují sexuální realitu, nýbrž jsou absolutní kravina.
Čistě náhodou, uplatnil jste jako autor nějaké ostravské „hry“?
Sexualita je téma světové, přičemž česká a tedy i ostravská sexuální tolerance je asi největší na světě, hlavně kvůli malému vlivu církve v Česku. Dosti vlažný postoj Čechů ke katolické církvi má určitě i historické důvody - ať už to byla tažení proti Husitům či habsburská rekatolizace českých zemí. Tyto historické události z nás paradoxně udělaly sexuálně tolerantní lidi. Myslím, že Petr Weiss řekl, že přes padesát procent obyvatel USA považuje homosexualitu za něco nenormálního, ale Čechů jenom asi šest procent.
Narodil jste se v Praze a vyrůstal v Brušperku, najdou něco z toho čtenáři také ve vašich knihách?
Konkrétně mě samozřejmě při psaní knih pro mládež inspiruje moje mládí, které jsem prožil v Brušperku. Esenciální zážitky se totiž nemění: láska, nenávist, přátelství, štěstí, radost, sex… jenom kulisy jsou jiné. A tak mohu zážitky z mého dětství na Ostravsku zpracovávat v mých knihách pro německou mládež a navíc s nadějí, že někdy zase bude něco přeloženo do mé mateřštiny.
