V opavské Slezské tvorbě vyrábějí výhradně ženy. Všechno dělají ručně, kus po kusu. Každá baňka je tak originálem, který ale na první pohled musí vypadat přesně tak, jako ty ostatní. Za rok se jich v Opavě vyrobí milion.
Cesta od skleněného tělíčka až k baňceVánoční ozdoby se foukají ze skleněných trubic, takzvaných odtažků neboli tělíček. Kolik jich každá zaměstnankyně za směnu vyfoukne, záleží na velikosti baněk. Šesticentimetrových nafouká 1 200, koulí s průměrem deset centimetrů nafouká 600 za směnu. Když fouká špice, zvládne jich za směnu 250. Průhledné skleněné ozdoby pak putují k obrovské kádi s horkou vodou. Naplní se roztokem pravého stříbra a ponoří do horké vody. Stříbro se usadí na vnitřních stěnách ozdob. Dalším krokem je máčení v barvách. Je 400 odstínů barev, jen červená má patnáct různých odstínů. A také pět hlavních typů barev - lesklé, matné, metalíza, porcelánový povrch (baňka vypadá jako talíř) a mrazolek (efekt zamrzlého okna). Následuje malování a zdobení. Různě tlustými štětci na ozdoby malířky nanášejí barvy. Nebo také lepidlo, to pak baňku posypou třpytkami, které na ní vytvoří žádoucí motiv. Dekoruje se i pytlíkem s ustřiženým rožkem, podobně jako se zdobí perníčky. Existují tisíce motivů. Hotovým ozdobám se pak uřeže skleněná manipulační stopka a do otvoru se vloží takzvaná záponka, za kterou se ozdoby věší na stromeček. |
Ke stolku s hořákem sedá Ludmila Slivková dvaadvacet let. "Foukat vánoční ozdoby jsem se vyučila a hned potom začala pracovat tady," popisuje brunetka, zatímco nad plamenem nahřívá skleněnou trubici. Když do ní foukne, objeví se na jejím konci pravidelná koule.
"Tady těch o průměru osm centimetrů za směnu udělám šedesát až sedmdesát tuctů. Pokaždé se musí fouknout trochu jinak. Je to o tloušťce skla a každá trubice je jiná," popisuje Slivková.
V místnosti pracují tři ženy najednou. U plamene, jímž nahřívají sklo, sedí jen v tričku a kraťasech. Při jejich práci záleží na milimetrech, musí vědět, kdy je sklo dobře prohřáté, a fouknout ve správný moment.
Vánocům bude vládnout červená, zlatá, stříbrná a bílá
Všechny jejich výrobky se pak sejdou v rukou Jiřiny Tiché. Dříve také foukala, teď už šest let ozdoby v gumové zástěře a rukavicích na rukou zevnitř speciálním roztokem stříbří. Stihne i více než tři a půl tisíce kousků za směnu. Jen několik stovek se jí vyhne, ty zůstávají průhledné a jdou rovnou na zdobení.
Pak přicházejí na řadu barvy. Baňky se hromadně namočí do velkých plechovek s barvou a schnou ve speciálním tunelu. Letos barvám vládne klasická červená, zlatá, stříbrná a bílá.
"Tyto barvy ovládnou Vánoce u nás. Například v Americe letos bodují průhledné a bílé ozdoby. Do Holandska připravujeme šedohnědé ozdoby v kombinaci s bílou a ozdoby s porcelánovým efektem. Ty jsou bílé se speciálním povrchem jako talíř. Kombinujeme je s červeným posypem," prozrazuje letošní trendy Jaroslav Veverka, který výrobě baněk v Opavě šéfuje.
Trendy v barvení baněk udává veletrh
Trendy každoročně udává březnový mezinárodní veletrh ve Frankfurtu, kde se sjíždějí návrháři z celého světa. Čeští výrobci vánočních ozdob se každý rok sjíždějí také do Jablonce nad Nisou.
"Obecně nám trendy udává móda v konfekci a domácích textiliích. Dnes se výzdoba stromku ladí s celou místností. Se závěsy, ubrusy, mašlemi, koberci. A módní je mít na stromku více barev, tón v tónu," prozrazuje Veverka.
Výroba vánočních baněk v Slezské tvorbě v Opavě. Na snímku vlevo pracovnice firmy Jiřina Tichá při stříbření.
Z dekorů letos v Opavě dominují přírodní motivy. Stromy, trávy, peříčka. Malířky je na baňky nanášejí malými štětci nebo sáčkem s ustřiženým rožkem. Umí tisíce vzorů. Každý rok jim přibudou stovky nových. Malířky je mají podrobně vysvětlené na kartách, které mají na stolcích.
Naučit se nový vzor trvá i celý den
"Když je nový vzor složitý, trvá i celou šichtu, než se jej naučím. První bedna bývá nejhorší," líčí Ludmila Veselá. Právě na ozdoby v pravidelných ornamentech nanesla lepidlo. Teď velkým štětcem na koulích roztírá třpytky a ty na ornamentech z lepidla ulpívají. Baňky zdobí už čtyřicet let. Naučit se to není vůbec jednoduché.
"Malovat na kouli je mnohem těžší než na rovnou plochu. Složité ornamenty je potřeba rovnoměrně rozvrstvit. Začátečníci se to učí i tři měsíce a i když to zvládnou, další měsíce nemají takový výkon, jako zkušené malířky," vysvětluje Jaroslav Veverka, jak dlouho zapracování malířky trvá.
Většina zaměstnankyň ve Slezské tvorbě, která letos oslaví šedesáté výročí existence, pracuje léta. Firma má i stálé brigádníky.
Lidé se k ručně dělaným baňkám české výroby podle Jaroslava Veverky postupně vracejí. "Kvůli zájmu jsme zřídili i e-shop, protože nemáme prodejní místa všude v republice," říká. Pětaosmdesát procent krabic s průhlednými okénky však z Opavy míří do zahraničí.
