Po loňském neúspěšném pokusu o dobytí Mount Everestu se vám podařilo vylézt hned na dvě osmitisícovky. Tentokrát jsme ale expedici nepořádal sám, jaké to je?
Je to rozhodně jednodušší, člověk si když to hodně zjednoduším jen vezme dolary, zaplatí, zabalí si věci a jede. Odpadá tím domlouvání dopravy, zajišťování výstupů, pomocníků, vybavení a spousty dalších věcí.
Jaké je balení na expedici, byla tato v něčem jiná?
Rozdíl oproti předchozím výpravám, kterých jsem se účastnil, je v tom, že jsme letos místo klasické elektrocentrály brali solární panely. Panely jsou sice citlivější, musí se nosit opatrně, ale odpadá nutnost tahat do hor barely paliva a elektrocentrálu.
Dosáhli jste úspěchu, vylezli na dvě osmitisícovky, ale při návratu zemřel pomocník kuchaře expedice. Co se stalo?
Hussein byl mladý kluk, měl dvaadvacet let, a stalo se to v samém závěru expedice, při sestupu ze základního tábora. Když už jsme sestupovali dolů, zkolaboval. Zemřel na výškovou nemoc.
Kolik lidí bylo v základním táboře pod Gasherbrumem?
Pohybovalo se tam okolo dvanácti až čtrnácti expedic, to je zhruba sedmdesát lidí.
Takže klidnější prostředí, než jste zažili loni pod Everestem?
Rozhodně. Gasherbrum je mnohem lepší než Everest. Everest je Václavák. Tam je v době, kdy se dá vylézt na vrchol, třeba 1 500 lidí. Jezdí tam i cestovky, které tam vozí turisty. Na Everestu jsem viděl i sedmdesátiletého pána. Je to obrovské riziko, jak ukazuje i případ našeho nešťastného Husseina. To bych si nikdy na triko nevzal.
Nakonec se málem stalo, že jste se i na relativně snadnější vrchol Gasherbrum II vůbec nedostali. Jak k tomu došlo?
I když mám dva ty vrcholy, nemusel jsem mít ani jeden. Já jsem ten první pokus doslova prozvracel ve stanu ve výškovém táboře C3. Co jsem snědl, to šlo ze mě ven. Bylo to šílené.
Jak jste se cítil?
V 7 000 metrech je člověk úplně na kaši, bolí ho hlava, má vysoký tep, je to jako po opici. Jakmile jsem ucítil jakékoliv jídlo, už mě natahovalo, navíc ve výškovém táboře není žádný velký výběr, žádné menu .. je tam nějaká čokoláda, nějaké polívky. A přitom člověk jíst musí, musí se energeticky zajistit, jinak zeslábne.
Měl jste strach, že se nahoru nedostanete?
Byl to nejhorší zážitek za celou dobu v horách. Je to velké trauma. Člověk sedí v 7 tisících a nemůže. Kluci jdou dál, a ty víš, že už žádnou druhou šanci na reparát nedostaneš. Že oni vylezou a podruhé se na tu horu drápat nebudou. Už jsem to viděl bledě, ta hora byla pro mě vlastně odpískaná.
