Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsme národ anonymně křesťanský, říká ostravsko-opavský biskup Lobkowicz

  8:36aktualizováno  8:36
Letošní rok je pro biskupa Františka Václava Lobkowicze z Ostravsko-opavské diecéze v některých ohledech mimořádný. Slaví totiž pětadvacet let své biskupské služby a současně čtyřicet let působení v kraji, z toho devatenáct v čele diecéze.

Biskup František Václav Lobkowicz. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Pochází z Plzeňska. Už od roku 1975 ale František Václav Lobkowicz slouží Bohu i lidem na severu Moravy (s výjimkou šestiletého působení v Praze). Začínal jako kněz, pokračoval jako biskup, jehož úkolem bylo vybudovat novou Diecézi ostravsko-opavskou.

Když se ohlíží zpátky a rekapituluje, přiznává, že jako pastýři mu ubývá oveček. Mrzí ho to. Důvodů k radosti ale vypočítává víc.

„V diecézi, pod kterou patří i část Jesenicka, přibylo opravených i nových kostelů. Jsme zřizovateli církevních škol a desítek charitních sociálních služeb včetně Hospice sv. Lukáše. Jejich činnost hodnotí pozitivně i veřejnost,“ říká biskup František Václav Lobkowicz.

Kolik je v regionu církevních škol a charitních organizací?
Dvě mateřské školy (Ludgeřovice, Ostrava), tři základní školy (Ostrava, Kopřivnice, Hradec nad Moravicí), dvě střední školy (Ostrava, Odry) a jedna Základní umělecká škola (Frýdek-Místek). Máme také dvě střediska volného času (Ostrava, Havířov) a Dětský domov rodinného typu v Řepišti na Frýdecko-Místecku. Diecézní charitu tvoří sedmnáct oblastních charit s právní subjektivitou, které provozují devět domovů pro seniory, pět charitních šatníků, šest chráněných a sociálně terapeutických dílem, dvanáct půjčoven kompenzačních pomůcek, ale nabízejí i chráněné bydlení, pečovatelskou službu a velký zájem je o služby Hospice svatého Lukáše v Ostravě.

Mons. František Václav Lobkowicz, OPraem

František Václav Lobkowicz by chtěl ve své diecézi založit další církevní školky a základní školy.

Narodil se 5. ledna 1948 v Plzni. Na kněze byl vysvěcen 15. srpna 1972 v Praze. Poté byl dva roky na vojně a půl roku nezaměstnaný.

Jako kněz nastoupil poprvé 2. dubna 1975 do Frýdku-Místku. Od roku 1978 do roku 1980 pak sloužil v Jablunkově, poté čtyři roky v Českém Těšíně a nakonec šest let v Ostravě -Mariánských Horách.

Pak odjel na šest let do Prahy. Papež Jan Pavel II. ho totiž 17. března 1990 jmenoval titulárním biskupem v Catabum Castra a světícím biskupem pražské arcidiecéze. Biskupskou konsekraci přijal 7. dubna 1990.

Dne 30. května 1996 byl jmenován prvním sídelním biskupem založené Diecéze ostravsko-opavské. Slavnostně inaugurován byl 31. srpna 1996 v katedrále Božského Spasitele v Ostravě.

Biskupské heslo: Pro Vita Mundi (Jan 6,51).

Proč myslíte, že ubývá věřících?
Víra je osobní rozhodnutí každého člověka. Ale když to vezmu statisticky, tak nás skutečně ubývá. Je to dáno tím, že dřív každý někam patřil. Když byl pokřtěn například jako katolík nebo evangelík, tak se k tomu hlásil při sčítání lidu. Dnešní mladý člověk už to tak neprožívá. Ale když věří, bere to opravdově, chce být v církevním společenství aktivní a dávat víru najevo.

Jak dávají mladí víru najevo?
Vzpomínám si například na setkání mládeže před pár lety, kdy jsme šli městem v průvodu a společně zpívali křesťanské písně. Chudáci policisté z toho byli děsně vyvalení, protože jsou zvyklí na podobné průvody směřující na Baník. Najednou holt viděli disciplinovanou mládež, která umí být slušná a zpívat.

Nicméně přibývá ateistů...
Nedávno jsme se bavili o tom, zda jsme národ ateistů. Já tvrdím, že ne. Nakonec jsme se shodli, že jsme národ anonymně křesťanský. Kořeny křesťanské máme. Důkazem jsou všechny ty kapličky, boží muka a kříže rozeseté po celé vlasti. A jaké jsou kořeny, takový je i vršek.

Kolik je v kraji kostelů či kaplí?
Na území diecéze, tedy včetně části Jesenicka, je 565 kostelů a kaplí. Za dvacet let jich přibylo více než deset. Nejnovější je kaple v Lesních Albrechticích – části obce Březová na Opavsku. Světil jsem ji v říjnu 2013. Nepatří církvi, ale obci, která si ji postavila. Místní lidé pomáhali. Několik kostelů vzniklo přímo v Ostravě a blízkém okolí: v Zábřehu, Pustkovci, Vřesině, Krásném Poli a Dolní Lhotě. Nové kostely stojí však také v Opavě-Kylešovicích, Hněvošicích, Darkovicích i jinde.

Proč stavíte nové kostely, když věřících ubývá?
Souvisí to se stěhováním obyvatel. Když někde vyrostla nová sídliště, tamní kostely praskaly ve švech. Například porubský, proto jsme nejdřív vybudovali kostel v Pustkovci a postupně v okolních vesnicích, kde přibývaly rodinné domky.

Pokud ale při klesajícím počtu věřících přibývá kostelů a některé jsou přeplněné, o jiné zřejmě takový zájem není. Proč?
Máme řadu kostelů v bývalých Sudetech, kde dříve žily početné komunity německých křesťanů. Situace se změnila po jejich odsunu. Například ve Vrbně od Pradědem na Bruntálsku je velký kostel, ale věřících málo.

Znamená to, že tamní kostely časem zchátrají?
Určitě ne. Každý rok investujeme desítky milionů korun do údržby a oprav církevních památek. Je to naše povinnost. Jde o architektonické dědictví, které chceme zachovat budoucím generacím, protože je o co stát. Osobně je mi velmi líto menších zámečků, které se nevrátily původním majitelům, zchátraly a jsou z nich ruiny. Naší letošní největší investicí je oprava ostravské katedrály Božského Spasitele za šedesát milionů korun. Hotová má být v říjnu.

Když zhodnotíte budování diecéze, z čeho máte největší radost? A co vás naopak mrzí?
Těch radostí je hodně, těžko vyzvedávat jednu. Ale určitě mě velmi těší, že se nám daří opravovat kostely, stavět nové a kromě toho jsme vybudovali i důstojné sídlo biskupství. Když jsem se do Ostravy vrátil v roce 1996 jako biskup pověřený vybudováním nově vzniklé diecéze, nebylo tu nic. Jen farnosti, které do té doby patřily pod Arcibiskupství olomoucké.

Sloužím Bohu a lidem

Čím jste tehdy začal?
Nejdřív jsem musel jmenovat generálního vikáře a kancléře, sehnat ekonoma, správce majetku a pár dalších lidí. Nebylo nás tehdy ani deset. Sídlili jsme v prvním patře fary u dnešní katedrály. Postupně přibývalo povinností. Dnes má biskupský úřad asi šedesát lidí.

A nové sídlo.
Prostory na faře byly brzy stísněné a nevyhovující. Potřebovali jsme větší. Získali jsme od města opuštěnou budovu bývalé Dalimilovy školy a zvažovali, zda ji opravit, nebo raději zbourat. Nakonec jsem se rozhodl pro demolici a stavbu nové budovy. Vyplatilo se to. Stála asi sedmdesát milionů korun. Platili jsme to z vlastních zdrojů a z darů věřících. Přispěli i křesťané z Německa a Rakouska. Dodnes mě proto mrzí, že mi tehdy stavbu někteří lidé vyčítali.

Proč nové biskupství vadilo?
Dočetl jsem se, že si stavím honosný palác, ale přitom nemám peníze na záchranu chátrajícího sousedního kostela sv. Václava. To mě tehdy dost vzalo. Z více důvodů. Biskupství není palác, ale funkční budova úřadu. Já v ní mám jen dvoupokojový byt. A s opravou kostela to bylo složité. Nešlo jen o peníze.

Fakt je, že kostel svatého Václava dlouho chátral. O jeho opravě se léta jen mluvilo.
Kostel byl v havarijním stavu. Dlouho. Při poslední větší rekonstrukci tam totiž probíhal archeologický výzkum, při kterém se narušilo obvodové zdivo. Miliony korun potom spolykaly jen piloty, kterými bylo nutné zdi zpevnit. Důvodem odkládání oprav ale nebyla jen otázka peněz. Problém byl i v tom, že jsme s památkáři dlouho diskutovali o tom, jakým směrem by se měla záchrana kostela ubírat. Různily se názory třeba na to, zda je nutné vybudovat původní gotickou střechu, nebo lze zachovat tu současnou. Nakonec se podařilo vše vyřešit a na opravu kostela přispělo město. Jsem rád, že dnes je opravený a slouží svému účelu, stejně jako sídlo biskupství.

Vznik nové diecéze

  • V květnu roku 1996 vyhověl polský papež Jan Pavel II. žádosti českých, moravských a slezských představitelů katolické církve a samostatnou bulou nazvanou „Ad christifidelium spirituali“ ustanovil novou Diecézi ostravsko-opavskou.
  • Papežský akt se původně konal již v roce 1777, ale nikdy nebyl v praxi naplněn. Když totiž pruský císař Fridrich II. získal válečným vpádem část Slezska, ocitla se řada obcí spadajících pod olomoucké biskupství na území cizího státu.
  • Papež Klement XIV. vydal souhlas s vytvořením opavského biskupství. K tomu se připojil i pruský král, ale s podmínkou, že papežská bula vejde v platnost až po smrti vratislavského, Prusku nepřátelského biskupa Schaftgotsche, který měl stát v čele nového biskupství. Byl těžce nemocný, ale uzdravil se a žil ještě dlouhá léta.
  • Do debat o tom, pod které biskupství by patřily obce z Jesenicka, Opavska a Těšínska, vstoupily národnostní spory. Myšlenka na biskupství v Opavě znovu ožila až po vzniku Československa, ale ne na dlouho. Nová diecéze proto vznikla až po 219 letech. Jejím biskupem je František Václav Lobkowicz.

Vy ale často jezdíte po kraji. A nejen do kostelů, ale i do nemocnic, ústavů, věznic... Kde všude se s lidmi setkáváte?
Biskupský úřad je tvrdá služba od nevidím do nevidím. Za lidmi jezdím, kam je potřeba. Za ta dlouhá léta bylo těch míst opravdu hodně. Sloužím mše třeba i v přírodě. Například každý rok v dubnu v období svátku sv. Jiří na Ivančeně v Beskydech – na památku skautů popravených Němci v roce 1945. Jsem také skaut, takže k nim mám blízko. Vždy se domluvíme, kdy mám volný termín, a oni tam postaví oltář.

Pokud vím, jste také vášnivý myslivec. A slyšela jsem, že se každý rok v lednu účastníte zabijačky ve farnosti Ostrava-Zábřeh, kde dokonce vlastnoručně zabíjíte prase. To také patří ke službě biskupa?
To určitě ne, v tomhle jsem asi rarita. Pravda je, že se účastním zabijaček, a to i v dalších farnostech. Nikdy ale zvíře nezabíjím. To přenechávám řezníkovi. Já pak pomáhám s tím, co je třeba. Prase je nutné opařit, vyvrhnout, rozporcovat a zpracovat výrobky. S tím nemám problém. A většinou nikdo neumí špejlovat, tak to musím udělat já.

Je ještě něco jiného, čím se zdejší biskup – nebo řekněme diecéze – liší od jiných v zemi?
Můžeme se chlubit Svatováclavským hudebním festivalem, který má vysokou úroveň a nemá v zemi obdobu. Výjimečný je i tím, že koncerty se konají v různých kostelích, takže je mohou navštívit třeba i lidé v Krnově, kteří by kvůli tomu do Ostravy nepřijeli. A jsem rád, že právě v Ostravě sídlí soukromá křesťanská televize Noe, která má celostátní působnost, nevysílá reklamy a žije jen z darů diváků. Je to důkaz, že téma víry dokáže lidi oslovit.

Už jste zmínil, že zvelebujete kostely, máte spoustu charitních organizací, které poskytují sociální služby, i církevní školy. Chybí něco?
Rád bych rozvíjel vzdělávání na všech úrovních. Především bych si přál otevřít další církevní mateřské i základní školy, hlavně v Ostravě a Opavě. Navazovaly by na církevní střední školy, které jsou v Ostravě a Odrách. V 90. letech stačilo napsat papír, odnést ho na ministerstvo a bylo. Dnes je to těžší. Na zakládání škol není příliš vhodná doba. Potřebujeme souhlas kraje i obce a samozřejmě peníze. Jenže dětí ubývá. Kraje a obce, které školy zřizují, mají samy finanční problémy a musí je slučovat. Nicméně církevní školy jsou žádané a mají dobrou úroveň, proto se té myšlenky nevzdávám.

V restitucích získala diecéze loni tisíce hektarů lesů a polí. A další máte ještě dostat. Stáváte se tak významným zaměstnavatelem či podnikatelem. Budete z výnosů financovat třeba nové školy?
Nechtějte po mně, abych byl prorokem. Dnes ani nevím, co všechno nám ještě vrátí, protože pořád jsou nějaké zádrhely. V každém případě musím nejdřív vybudovat fungující hospodářství. To vyžaduje nemalé investice, ať jde třeba o auta a uniformy pro lesáky, nebo vybavení hájenek. Pro oboru na Hukvaldech jsme museli nakoupit zvěř. Investic bude celá řada. Proto si musím počkat tak dva tři roky. Teprve pak podle výsledků bude možné trochu kalkulovat, co si můžeme a nemůžeme dovolit. Vždy ale musím mít peníze především na mzdy pro kněze i další spolupracovníky a na údržbu kulturních památek. Musím také vytvářet zdroje pro budoucnost.



Bomba slevy
Bomba slevy

Chcete mít přehled o těch nejlepších slevách a nakupovat chytře?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.