Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tajně jsme projeli německé linie a byli v Ostravě, vzpomíná generál

  17:15aktualizováno  17:15
Bezprostředně po osvobození Ostravy, 30. dubna 1945, nebyl na žádné velké oslavy čas. Tankisté 1. čs. tankové brigády museli pokračovat dál a přes Olomouc jeli pomoci Praze. Generál Mikuláš Končický ale do hlavního města nedojel...

Na blatníku sedí velitel tanku Mikuláš Končický, nad ním se o hlaveň opírá Josef Gregor. Ten ale o pár dnů později - před ostravskou radnicí - padl. | foto: Archiv MF DNES

Před devětašedesáti lety přijel generál Mikuláš Končický, volyňský Čech, poprvé v životě do Ostravy. Jako velitel tanku a její osvoboditel. Ještě téhož dne poznal i svou budoucí manželku. Válka ale nekončila a vojáci 1. čs. tankové brigády museli jet dál. Na pomoc bojující Praze.

Mikuláš Končický

  • Válečný veterán se narodil 1. ledna 1925 v polské části Volyně, která byla násilně připojena k Sovětskému svazu v září 1939.
  • Po osvobození Rudou armádou v roce 1944 narukoval spolu se svým otcem do československé armády. Otec nastoupil kvůli svému vyššímu věku k náhradnímu tělesu, později si jej sovětská vláda vyreklamovala zpět.
  • Mikuláš Končický se zúčastnil Dukelské, Jaselské i Ostravské operace a v armádě zůstal i po válce, po roce 1968 z ní však byl vyhozen.

"Netvrdím, že jsme byli tak stateční, ale podařilo se nám tajně projet mezi německými liniemi, překonat Odru, a tak jsme byli v Ostravě jako první," vzpomíná Mikuláš Končický po letech na den, kdy byla osvobozena Ostrava.

"Ostravou jsme postupovali ve dvou proudech. Jednu kolonu jsem vedl já, druhá jela k Nové radnici. V té jel i Jožka Gregor, s nímž jsme se jen o pár dnů dříve vyfotili a který před radnicí padl," vypravuje o dramatu posledních dnů války.

"Naše kolona jela po Ruské ulici a dojeli jsme až k divadlu. Tam jsem poprvé uviděl svou manželku," popisuje muž vyznamenaný i Řádem Bílého lva nad historickými fotografiemi. Těch má několik desítek. Vděčí za ně jednomu ze svých spolubojovníků.

Ze života generála

"U brigády sloužil nějaký Vladimír Beneš, ruský Čech. Byl technický zástupce velitele třetího tankového praporu. To on všechno dokumentoval. Jeho manželka dodnes žije v Praze," vysvětluje Mikuláš Končický a jako důkaz své fenomenální paměti dodává i přesnou adresu ženy svého bývalého spolubojovníka.

Oslavy osvobození netrvaly pro tankisty dlouho. V Praze se bojovalo a většina Čech i velká část Moravy byla obsazena silnou skupinou německých vojsk pod vedením generála Ferdinanda Schörnera. Právě proti nim českoslovenští tankisté vyrazili a 6. května dorazili do Fulneku, odkud pokračovali na Olomouc.

"Vyjeli jsme na Krmelín, Starou Ves a dále," pokračuje ve vzpomínání Mikuláš Končický. "Jel jsem jako první. Nevedl jsem tanky po hlavní silnici, kde jsme mohli čekat zátarasy, ale podél ní přes lesíky. To bylo naše štěstí. Za jednou zatáčkou byla totiž barikáda. Němci nás čekali od silnice, a tak nestačili zareagovat. Jen jeden na nás zamířil pancéřovku," popisuje velitel tanku dramatické vteřiny dělící život od smrti.

"Když Němec viděl pistoli, odhodil pancéřovku a vzdal se"

"Naštěstí jsem měl po ruce pistoli. Většinou jsem ji nosil v holínce, a když jsem byl v tanku, tak na prsou pod blůzou. Naštěstí jsem ji stihl vytáhnout dřív. Když Němec viděl pistoli, odhodil pancéřovku a vzdal se," dodal generál.

Z Oderských vrchů sjížděli tankisté přes Týneček tak, aby překřížili trať mezi Olomoucí a Zábřehem. To se jim povedlo před Štěpánovem, kvůli zničeným mostům ale nemohli na druhý břeh řeky Moravy, a tak se museli otočit a vrátit do Olomouce.

"Přes Oškavu byl ve Štěpánově takový úzký můstek. Z každé strany přečnívala půlka pásu. Pár tanků projelo, já jel jako poslední," vzpomíná na svou poslední akci Mikuláš Končický.

"Kus mostu se prolomil. Tank před námi ještě projel, ale náš sklouznul a převrátil se na bok. Kolona jela dál, a já tam zůstal. Ze Svatého kopečku nás ostřelovalo německé dělostřelectvo, řidič tam přišel o oko," dodal Mikuláš Končický s tím, že na vyprošťovací vozidlo musel čekat několik dní, čímž přišel o slavnostní přehlídku v Praze.

Po válce zůstal Mikuláš Končický v Československu. Zaplatil za to ale roztržením rodiny. "Otec musel zůstat v Sovětském svazu, byl učitel, nepustili jej," vzpomíná se slzami v očích na svého tatínka účastník Dukelské, Jaselské i Ostravské operace, kterého po roce 1968 vyhodili z armády. Mohl otce sice navštěvovat, ale to bylo vše.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.