Takto se Jaroslav Charfreitág nechal vyfotografovat v New Yorku při svém pobytu

Takto se Jaroslav Charfreitág nechal vyfotografovat v New Yorku při svém pobytu v letech 1902 a 1903. | foto: Jaroslav Charfreitág

Fotky z přelomu století ležely roky na půdě. Teď je uvidíte na zámku

  • 1
Ač zachycují jiná místa, jiné lidi, jejich příběhy jsou podobné. Třeba proto, že byly roky zapomenuty a později díky péči nálezců umožnily výlet do minulosti. Teď fotky Jaroslava Charfreitága a Gustava Ulricha vystavují v Hradci nad Moravicí na Opavsku.

V jedné z newyorských ulic právě na odjezd čeká dvojice dostavníků s koňmi a malý chlapec stojí u chodníku s kolem. Píše se začátek 20. století a Jaroslav Charfreitág se právě v tento okamžik nechává na této ulici vyfotografovat.

Výstava v Bílém zámku

Zapomenutý čas. To je název výstavy fotek, kterou spatříte ve Velké galerii Bílého zámku v Hradci nad Moravicí. K vidění je na sto fotek, které na přelomu 19. a 20. století pořídili Jaroslav Charfreitág a Gustav Ulrich.

Anebo jiná fotografie z podobné doby. Trojice německých mladíků a jedna žena pózují s tenisovými raketami. A berou to s humorem. Muž v horní řadě v rukou drží hned dvě rakety naráz a další ze skupinky se zase záměrně "ksichtí". Za fotoaparátem v tomto případě stojí Gustav Ulrich.

Dva amatérští fotografové, kteří snímky pořizovali na přelomu 19. a 20. století, se neznali.

Jaroslav Charfreitág byl ze Žamberka, Gustav Ulrich z někdejších Rejhotic, dnes části Loučné nad Desnou. Přesto mají mnoho společného. Nejenže jsou jejich snímky ze stejné doby a umožňují dnes unikátní pohled do zapomenuté minulosti, ale shodně byly na svou dobu moderně, realisticky ztvárněny. A navíc shodně byly nalezeny až po desetiletích, kdy ležely na půdě.

Podívejte na unikátní snímky

"Moje maminka věděla, že její otec byl v Americe, ale tyhle fotky nikdy neviděla," líčí Jaroslav Strnad z Háje ve Slezsku, jehož na nález "jakýchsi skleněných destiček" na půdě žamberského domu před pár lety upozornili příbuzní. Z destiček se vyklubaly negativy snímků, které Jaroslavův dědeček pořídil v letech 1902 a 1903 při cestě do Ameriky.

A podobný, možná ještě dobrodružnější byl i příběh fotografií Gustava Ulricha. Podnikateli a mecenáši Zdeňkovi Mateiciucovi z Oder jeho přítel na konci léta 2000 přinesl balíček plný skleněných negativů. Našel je na půdě svého domu a rozhodl se, že je Zdeňkovi věnuje. Ten se začal pídit po jejich příběhu a během let se mu jej - za pomoci odborníků a pamětníků - skutečně podařilo rozkrýt.

Jak zjistil, fotografie zachycující život sudetských Němců v Jeseníkách na přelomu 19. a 20. století pořídil amatérský fotograf a majitel bělírny plátna v Rejhoticích Gustav Ulrich. Na půdě domu v Odrách snímky později ukryl jeho syn.

V roce 2011 se přitom Zdeňkovi Mateiciucovi podařilo dokonce setkat se s vnučkou Gustava Ulricha, žijící v Německu. Snímky, na nichž byla sama zachycena jako dítě, ji překvapily. Jak Zdeněk Mateiciuc vnímá fotografie dnes? "Beru je jako staré rodinné fotky. Jako by to byla rodina," usmívá se.