Dnes je profesionálním záchranářem, vedoucím okrsku Soláň. Když na něj ale vyjde dispečink, musí monitorovat situaci po celých Beskydech. Od Třince až po hřeben Javorníků.
„V horách jsme neustále. Teď v zimě preventivně projíždíme hlavní tahy, abychom se pak vždy dostali tam, kam potřebujeme. V tomto období nám totiž komplikuje situaci hluboký sníh nebo spadené stromy,“ přibližuje záchranář.
U horské služby v Beskydech pracuje od roku 2002. „Začínal jsem jako dobrovolník. Od roku 2004 jsem byl sezonním zaměstnancem a od roku 2010 pracuji jako profesionál na plný úvazek.“
Začíná zima. Tedy období, kdy je na horách nejvíce turistů. Musíte se na tuto část sezony speciálně připravovat?
Připravení musíme být pořád stejně, ale fakt je, že zima je nejnáročnější. Povětrnostní podmínky komplikují situaci nejen na horách. Pomáháme i obvodním lékařům, kteří se nemohou dostat k pacientům žijícím na samotách. Zažil jsem už i situaci, kdy vypadla elektřina, a starý pán žijící na samotě přišel o přísun kyslíku, který mu zajišťoval speciální přístroj. Kdybychom mu nepřivezli elektrocentrálu, mohl zemřít.
Vyrážíte často k případům, ve kterých jde o život?
Nejsou sice na denním pořádku, ale už jsem jich několik zažil. Například před dvěma lety jsme hledali běžkaře, který se ztratil v oblasti Pulčín na hřebenu Javorníků. Začali jsme jej hledat v devět hodin večer a skončili až ve tři v noci. Terén jsme projížděli s hasiči na skútrech a čtyřkolkách, část záchranářů monitorovala terén pěšky. Nejprve jsme objevili stopy a pak i některé jeho předměty. Když jsme ho našli, seděl a ani se nehnul, jak byl podchlazený. Hýbal pouze očními víčky. Hasiči nám museli prořezávat pilami cestu, abychom jej přepravili co nejrychleji k záchrance.
A co nějaké kuriozity?
Občas narazíme na případy, nad kterými se člověk s odstupem času pousměje. Třeba loni nám volala úplně dezorientovaná paní z oblasti Kněhyně. Vůbec nevěděla, kde je. Když jsme se k ní dostali, zjistili jsme, že je pod vlivem ayahuascy, což je omamná látka, pomocí které šamani meditují. Myslela si, že je v úplně jiném světě a Kněhyni měla za magickou horu.
Dostal jste se někdy do situace, kdy jste se cítil ohrožený?
Někteří si myslí, že se nám nemůže nic stát, ale není to pravda. Také jsme obyčejní lidé. Před necelými třemi lety skončili mí kolegové pod lavinou, když zachraňovali neukázněného snowboardistu na Pustevnách. Když ho dostali ven, další lavina pak zčásti zasypala i je.
Takže laviny hrozí i v Beskydech?
Samozřejmě. Beskydy mohou být zrádné. Mnoho lidí je podceňuje a nepřipouští si, že i v těchto horách se může občas strhnout lavina. Hrozí to především v oblasti Smrku a v kotlích pod Lysou horou. Hodně záleží na povětrnostních podmínkách. V uplynulých třech letech jsme zasahovali u lavinových nehod i na Pustevnách.
Jaký mívají laviny dopad na lidi, které zavalí?
Je to v každém případě individuální. Některým lavina způsobí zdravotní újmu, jiným psychickou a někomu vůbec nic. Ale většina lidí, které lavina postihne, přehodnotí pohled na život.
Uvedl jste, že v zimě preventivně projíždíte hlavní tahy. Stává se vám, že se někdy k obětem nemůžete dostat?
Ano, stává, ale jsou to ojedinělé případy. Jsou i situace, kdy si musíme cestu klestit s pomocí motorových pil. Pro tyto případy máme záložní tým, který vyráží na pomoc, případně volí jinou cestu k dotyčnému.
Které případy patří k nejnáročnějším?
Evakuace lidí z lanovek nebo horolezců ze skal. Nedávno jsme byli na metodickém kurzu ve švýcarském Zermattu, kde jsme vyprošťovali lidi z ledovcových trhlin. Kromě klasických zásahů v terénu absolvujeme ročně několik takových cvičení.
Co všechno musí ovládat záchranáři horské služby?
Zájemci, kteří by se chtěli přihlásit do jejích služeb, musí disponovat výbornou fyzickou kondicí a navíc projít letními a zimními týdenními kurzy. Musí uběhnout dvanáct kilometrů v horském terénu do 55 minut. Dále prokázat znalosti v oblasti místopisu, meteorologie a topografie. Při týdenních kurzech také nacvičují záchranné práce ve skalnatém terénu, lezení na ledu nebo cvičí v lavinovém terénu. Musí prokázat také znalost zdravovědy.
Natrénovat jen na zkoušky ale nestačí. Záchranáři se určitě musí udržovat v kondici po celou dobu, že?
Přesně tak. Proto v létě běháme, jezdíme na kole. V zimě zase chodíme na běžky nebo na skialpy. Kromě toho, že se udržujeme ve fyzické kondici, také monitorujeme terén. Pořád totiž potřebujeme mít přehled, kam se dostaneme na skútrech či čtyřkolkách a kam už bychom museli po svých.
V kolika lidech během roku sloužíte?
Horskou službu tvoří devět profesionálních záchranářů, na zimu vždycky přibíráme sedm sezonních zaměstnanců. Kromě toho u ní pracuje celý rok zhruba sedmdesát dobrovolníků.
A jak se na vás dívají turisté? Respektují vás?
Jsou takoví, kteří nás obdivují. Bohužel jsou ale i takoví, kteří nám práci znepříjemňují, když to zrovna nejméně potřebujeme. Někteří běžkaři se po nás ohánějí tyčkami kvůli tomu, že jsme jim vjeli na stopu. Určití lyžaři zase nedovedou pochopit, že je třeba někdy zastavit vlek kvůli záchraně člověka. Jsou schopní vykřikovat, proč mají stát na místě, když si koupili permanentku.
