O vánočních svátcích v dobách jeho dětství i v současnosti a také o jeho novém filmu jsme si povídali s ostravským rodákem, hercem Igorem Chmelou. Ten se letos do města svého dětství a mládí vrátil při natáčení komedie Ostravak Ostravski.
Chmela, známý jak z vážných rolí, tak i ze svého účinkování v televizní show Partička, se v něm zhostil hlavní role. „Je to satirická role, která si ale nedělá prvoplánovou legraci z Ostraváků,“ říká v rozhovoru Chmela.
Jsou Vánoce. Jaký k nim máte vztah?
Rád si na ně udělám čas, zvláště na rozdávání dárků. Vnímám je především jako obřad nebo událost, která je důležitá hlavně pro naše děti.
Takže máte klasický, přírodní stromeček?
Ano, přírodní. Když jsem bydlel s rodiči v Ostravě, tak jsme měli umělý, ale hezký, ne takový ten kartáč jako na vymývání lahví. Ani nevím, odkud byl, táta jej asi splašil z Německa. Vypadal pěkně, měl jemné štětinky, skutečně působivá pseudoborovička s keramickým stojanem. Mám na tu dobu milé nostalgické vzpomínky.
Udržujete v rodinném kruhu některé typické vánoční tradice?
Ani ne. Není to tak, že bychom u rodinného stolu třeba odlévali olovo, to ne. Ale žena peče s dětmi cukroví. Děti si je vyrábí, tak abychom je vhodně zabavili. Jinak nic speciálního nemáme. Děti se učí na housle a na klavír a harfu, já amatérsky hraju na kytaru, takže se snažíme secvičit nějaké koledy.
Máte nějaké vánoční přání?
Abychom byli všichni zdraví a abychom nezešíleli.
Před měsícem vstoupila do kin komedie podle příběhů Deník Ostravaka. Jak s odstupem vnímáte tento snímek Ostravak Ostravski, ve kterém jste ztvárnil titulní roli?
Vlastně ani nevím, jak velkou má návštěvnost, ale myslím si, že žádná velká hitparáda to není. Odráží se v tom bohužel trend dnešní doby. Někdo se dva roky snaží, připravuje scénář, pak se film během měsíce natočí. V jeho případě jsme ale už dopředu počítali s tím, že to nebude kdovíjaký megahit, což bylo koneckonců dáno i jeho titulem. Třeba pro lidi z Trutnova to není až takový tahoun. Takže název se ukázal jako určité úskalí.
Jste spokojen s výsledkem?
Mně se film líbil. Splnil to, co bylo ve scénáři obsaženo, je to satirická komedie, která si ale nedělá prvoplánovou legraci z Ostraváků.
Hrála se vám hlavní postava tohoto filmu dobře?
Postava Ostravaka se mi hrála dobře, trošku jsme s režisérem a dramaturgem diskutovali o tom, jak dalece zdůraznit právě jeho ostravský akcent. Já jsem o něj naštěstí nepřišel díky tomu, že hraju v inscenaci Úča musí pryč, kde mám roli postavy pocházející z Ostravska, která mluví zdejším nářečím.
Jak se vám hrálo s ostravskými herci?
Výborně, před chvílí jsem si například telefonoval s Vladimírem Polákem, že bychom se opět potkali. Ale protože hrajeme večer v Domě kultury v Akordu a pak ještě ráno pro školy, tedy od nevidím do nevidím, dohodli jsme se, že to odložíme na jindy, až bude více času. Všichni herci v Ostravaku Ostravském byli výborní.
Do Ostravy jste se nedávno vrátil i jako kmotr fotografické výstavy Nejkrásnější místa Moravskoslezského kraje. Na vernisáži jste přiznal, že jste v mládí fotil starou metodou, snímky jste vyvolával v koupelně. Dnes pořád využíváte kouzlo obyčejného kinofilmu a fotíte krabičkou od sirek. Jak dalece je tato technika omezující oproti digitální době?
Jediným omezením je otázka světelnosti, protože když nemáte k dispozici čočku, což je případ mého „sirkonu“, přicházejí na řadu dlouhé expoziční časy. Jednou jsem exponoval čtyřiadvacet hodin bar v Divadle Na zábradlí, byl plný lidí, po vyvolání na fotografii nebyl ani jeden člověk, jen dva tmavé stíny, což byli asi ti největší opilci, co vydrželi sedět u stolu.
