Básník Jaromír Typlt sice pochází z Nové Paky, k Ostravě má ale velmi blízký vztah. | foto: Stanislav Chlup

Ostravské stopy: Tohle město je démon žhavé hmoty, říká básník Typlt

  • 0
Jaromír Typlt vzpomíná na okamžiky, které má spojeny s Ostravou. K městu ho navíc váže řada přátelství a pravidelně sem jezdí už od roku 1995, kdy se poznal s Petrem Hruškou.

Videoprojekce, dramatický přednes, audio-videokoláž, 3D brýle – to vše přinesl básník Jaromír Typlt na Měsíc autorského čtení v Ostravě, který nabízí letos už po čtvrté nezapomenutelná setkání a také hosty, kteří mají k Ostravě velmi srdečný vztah.

Naše setkání se událo na zahrádce v klubu Atlantik a nešlo jej příliš oddělit od magického rituálního přednesu během samotného vystoupení. Novopacký rodák Typlt je sice zasažen spiritismem, ale nikdy přitom nenavštívil ostravské centrum spiritismu Radvanice.

"Spiritismus mě fascinuje a jsem rád, že právě u nás v Nové Pace je jeho muzeum. A že je tu i vazba na Ostravu? Režisér Radovan Lipus mi vyprávěl, že novopacký spiritistický časopis Posel záhrobní četl ve svém dětství jako Čtyřlístek, nad postelí v Radvanicích mu visela medijní kresba a neustále přemýšlel o seancích, ektoplasmě...," uvedl básník.

Ostravu jsem pochopil, když jsme pili Čepičky

S Ostravou jej před léty seznámil literární vědec a novopacký rodák Martin Pilař, který působí na Ostravské univerzitě. A co si z Ostravy odnesl?

"Vždycky když se mě ptají na Ostravu, tak vyprávím, kdy jsem ji pochopil. Chcete to vědět?," zeptá se Jaromír Typlt.

Jaromír Typlt

  • Narodil se 25. července 1973 v Nové Pace. Vystudoval filozofii a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
  • Vydal několik knih poezie a prózy – třeba Ztracené peklo (1994), Opakem o překot (1996), Stisk (2007). Po roce 2000 vytváří knihy-objekty nebo "knižní performance".
  • Od konce 90. let také rozvíjí formu "zmutovaného autorského čtení", ve kterém využívá přednatočených hlasů, jazykového rytmu a improvizace v prostoru.
  • Zabývá se i divadlem a hudbou. Účinkuje například v představení Ursonate podle fónické básně Kurta Schwitterse.
  • Jeho texty se staly součástí několika krátkých filmů.

"Bylo to v ten den, kdy Petr Hruška uváděl svou první básnickou sbírku Obývací nepokoje u Černého pavouka. Po uvedení se šlo do Bzendy. Nevím, kdo si to místo ještě pamatuje. A já to obvykle vyprávím takto: Představ si, že v tý Ostravě si ty chlapi sednou za stůl a poručej si Čepičku. To je prostě panák myslivce, na tom plátek citronu, na tom kávový lógr a na tom cukr. Ten Ostravák si to dá do pusy, rozžvejká to, potom skrz to proleje toho myslivce, spolkne to a poručí si další Čepičku. Tehdy jsem pochopil Ostravu. Je to opravdu něco, co nikde jinde nemají," vypráví fascinovaný básník.

Ale Ostrava nejsou jen alkoholické speciality, nýbrž také démon žhavé hmoty. "Ostraváci mně slíbili, že mi ukážou odpich ve vysoké peci, a to vám, milí kamarádi, nikdy nezapomenu: po těch Čepičkách na smluvenou schůzku nedorazil nikdo. Nakonec se mě ujal Jiří Macháček a odpich mi za vás ukázal," vysvětluje Typlt.

"Ten odpich mám dodneška před očima," dodává básník. "Když se to najednou otevře a vyvalí se žhavá bílá hmota, je to strašná síla. Jenom když si představíš, že stojíš pod obrovitou horou narvanou něčím neskutečně rozžhaveným. Kdyby se to dostalo ven, tak to zničí široko daleko všechno kolem sebe. Nezapomenu, jak jsme v noci stáli nad Ostravou, najednou něco zazářilo a Jirka říká: No, to je odpich ve vysokých pecích. Jó, zrovna teď odpichujou," směje se Typlt.

"Byl jsem u vstupu jednoho z největších českých básníků"

Ostravu začal objevovat v roce 1995. "Martin Pilař mě pozval na přednášku o Egonu Bondym a pak se to všechno navázalo. S Petrem Hruškou jsem se poznal až tady. Jeho jméno se samozřejmě už tenkrát objevovalo v časopisech, i když zpočátku jsem ještě víc znal jméno jeho bráchy Pavla, který psal zajímavý kritiky. Ale v Ostravě najednou přišel ke mně jakýsi Petr Hruška a říká, že když už tam jsem, jestli bych mu nechtěl promluvit při křtu knížky," vzpomíná básník.

Básník Jaromír Typlt sice pochází z Nové Paky, k Ostravě má ale velmi blízký vztah.

Při svých čteních Jaromír Typlt často užívá videoprojekce.

"Tenkrát jsem ještě netušil, že se účastním historického vstupu jednoho z největších českých básníků. Tenkrát to vypadalo vlastně docela nenápadně. Takových knížeček – prvotin – jsem viděl spoustu. Ale dneska bych si na tom měl pomalu zakládat kariéru, protože z Petra Hrušky se stal evropský básník, který je daleko široko známý a respektovaný. Byl jsem u vstupu někoho, kdo mě přerostl. Na to jsem hrdý," popisuje.

Velmi rád vzpomíná Jaromír Typlt na uvádění fotografických výstav v Galerii Fiducia, zejména na ostravského výtvarníka Jiřího Šiguta pracujícího s fotografií.

"Poznal jsem jej zhruba před deseti lety, když jsem dělal kurátora v liberecké fotografické galerii. Oslovil mě natolik, že už jsem o něm napsal asi pět nebo šest textů. Jiří je zcela jedinečná osoba, jeho přístup k fotografii je něco, co tady nemá obdoby. Je pro mě zásadní osobností, má své téma, za kterým jde, to je úžasný," vzpomíná.

Ostravské publikum básníkovi rozumí

Věčná Ostrava v mysli básníka Jaromíra Typlta se ale nyní koncentruje do jednoho večera. A jaký podle něj byl?

"Četlo se mi tu mimořádně dobře, v publiku byla řada mých přátel a kromě toho se tady skoro neuvěřitelnou shodou okolností objevil Honza Hájek, který byl před deseti lety účastníkem a pak dokonce vedoucí hereckých dílen Sergeje Fedotova, kam jsem jezdil, a dost mi pomohl ve způsobu, jak podávat věci na jevišti. Má tedy svůj podíl i na tom, jak dneska před lidmi čtu. Jeho přítomnost mě zcela elektrizovala, najednou jsem nacházel ve svých textech úplně jiné intonace než doteď," dodal na závěr povídání.