Frýdecko-místecký horolezec Libor Uher při zahájení předešlého ročníku...

Frýdecko-místecký horolezec Libor Uher při zahájení předešlého ročníku extrémního vytrvalostního závodu Adidas 24 hodin na Lysé hoře. | foto: Jan Smekal, MF DNES

Kdo přijde nepřipravený, zapláče si, varuje šéf extrémního závodu na Lysou

  • 3
Frýdecko-místecký horolezec Libor Uher je pověstný svou zarputilou povahou. Díky extrémnímu vytrvalostnímu závodu Adidas 24 hodin na Lysé hoře, který každoročně pořádá, si mohou zájemci vyzkoušet, jak asi může vypadat výstup na některou z osmitisícovek.

Jeden okruh totiž měří téměř dvanáct kilometrů a účastníci při něm překonají výškový rozdíl 800 metrů. A ti nejlepší ho dokážou zvládnout i třináctkrát.

Připravili jste pro letošní ročník nějakou novinku?
Největší novinkou jsou změny týkající se povinné výbavy, abychom zajistili větší bezpečnost závodníků. Letos musí mít všichni k dispozici řetízkové, ocelové nesmeky. Popřípadě mačky. Výhodou jsou boty s ocelovými hroty. Pokud je účastníci mít nebudou, musí mít zmíněné nesmeky. Další povinností je mít s sebou teplex neboli suchý doplněk oblečení zabalený v igelitu. Ať už to bude tričko, mikina či vesta. Musí mít alespoň 250 gramů. To proto, abychom mohli na trati pomoct někomu, kdo nebude moct jít dál a bude čekat na pomoc Horské služby. Jde o to, aby byl dotyčný co nejdříve v teple.

Tentokrát se na start postaví i Ján Čupa, který je proslulý tím, že chodí po horách svlečený do půl těla. To mu jako ředitel závodu povolíte?
Všechno jsme spolu konzultovali. Honza Čupa je vynikající otužilec a má úplně jinou termoregulaci. Ostatně pravidla nestanovují to, jak musí být závodníci oblečení. Někteří používají jen tenký dres, jiní zase mikiny či bundy. Každopádně i on bude muset mít povinnou výbavu jako všichni ostatní. Teplex, který asi nebude pro sebe potřebovat, boty s hroty či řetízkové ocelové nesmeky a také bude muset mít viditelně připevněné startovní číslo.

Všichni účastníci si jistě uvědomují, že se jedná o extrémní závod se vším všudy. Co je na něm nejnáročnějšího?
Nejvíce rozhoduje psychika. Jsou totiž lidé, kteří jsou fyzicky velice zdatní. Třeba i zdatnější než jiní, ale když jim odejde psychika, tak skončí po pátém, šestém kole nebo ještě dříve. Je to opravdová zkouška organismu. Při závodě vyplave na povrch úplně všechno. Kdo přijde nepřipravený, zapláče. A pokud někdo přecení své síly a požene se nahoru moc rychle, hora ho nemilosrdně potrestá.

Na co ještě by si měli dávat závodníci pozor? Která zranění je nejčastěji potkávají?
Zranění jsou většinou z pádů, kdy člověk uklouzne nebo zakopne. To znamená naraženiny, boule na zadku, naražená kolena, lokty či zápěstí. Loni jsme měli dvě zlomeniny zápěstí, jeden naštípnutý loket i otřes mozku, kdy chlapovi podjely nohy a praštil se do hlavy. Předloni k tomu všemu přibyly omrzliny. Lidé chodili nahoru nedostatečně vybavení. Prochladli, měli omrzlé nosy, lícní kosti, uši, konečky prstů na periferiích a na nohou. Tehdy totiž bylo dvacet pod nulou a navíc foukal vítr o rychlosti až devadesát kilometrů v hodině, což mráz umocňovalo ještě více.

V předešlých ročnících zvládli vítězové třináct okruhů. Troufnete si odhadnout, kolik kol bude muset absolvovat ten, kdo bude chtít vyhrát letos?
Bude to podobné. Znám kluky, kteří jsou schopní jít dvanáct okruhů. Těch je minimálně pět, šest, možná i sedm. Ti, kteří budou pomýšlet na nejvyšší příčky, budou muset absolvovat třináct kol a pokud se sejdou dva závodníci, kteří na tom budou hodně podobně, tak si to nakonec rozdají ve čtrnáctém okruhu.

Závod je rok od roku populárnější. Čím si to vysvětlujete?
Nejspíš tím, že jiný takový u nás není. Nikde jinde v Česku nenajdeme okruh s tak prudkým stoupáním na dvanácti kilometrech nahoru a dolů. Dokonce i Sněžka má nižší převýšení, když se na ni jde z Pece pod Sněžkou nebo ze Špindlerova Mlýna.