"Je to na území České republiky poměrně unikátní dendrologický soubor. Současná situace a nejasný další vývoj v péči o park nás nutí být ve střehu. Proto se snažíme zajistit širší povědomí o hodnotách, které se v Jablunkově nacházejí," vysvětlila Alena Halamíčková z Národního památkového ústavu.
Jak samotný park, tak budovy sanatoria totiž patří mezi kulturní památky. Ale peníze, které by těmto památkám dodaly náležitý lesk, chybí.
"Park i sanatorium jsou jeden celek, ale park si na sebe příliš nevydělá, jen občas, když například prodáme dřevo ze stromů, které jsme museli pokácet," vysvětlil ředitel jablunkovského plicního sanatoria Jan Zawada. "Hlavní příjmy sanatoria jsou od zdravotních pojišťoven, pro které není park součástí léčby. I když tomu tak právě u našich pacientů je," doplnil ředitel.
V parku rostou stromy, které pomáhají nemocným při léčbě
Už ve třicátých letech minulého století, kdy byl park zakládán, v něm totiž byly cíleně vysazovány dřeviny produkující silice, prospěšné právě při léčbě plicních nemocí. "A náklady jen na údržbu parku nás přijdou minimálně na milion korun ročně. Ty nikde nedostaneme. Když to řeknu brutálně, musíme peníze krást z toho, co bychom jinak mohli dát do zlepšení prostředí pro naše pacienty," dodal Zawada s tím, že ani kraj, pod který sanatorium spadá, ani město Jablunkov příliš peněz na dotování parku nemají.
Jablunkovský starosta Petr Sagitarius uznává, že park je místní klenot. "Na druhou stranu se z něj nedá udělat úplná promenáda, přece jen slouží hlavně k léčbě zdejších pacientů," vysvětlil Sagitarius. "Dokud jsme mohli, tak jsme na udržování parku jako město přispívali, ale v době krize je rozpočet hodně napjatý a my musíme podporovat hlavně jablunkovské občany a jejich zájmy," dodal.
Ředitel sanatoria Jan Zawada doufá, že se najde nezištný sponzor, který pomůže při obnově parku. "Pokud by někdo takový byl, bylo by to skvělé, ale příliš tomu nevěříme. A tak se musíme i dál spoléhat jen na vlastní síly," dokončil.
