Vlakem 39letý Martin Rus z Brna obvykle nejezdí, raději volí auto. Ale v pondělí udělal výjimku.
„Jeli jsme do Ostravy kvůli práci. Auto nebylo k dispozici, tak přišel na řadu vlak. No, to jsme dopadli, ale co naděláme,“ povzdychl si muž.
Z ostravského hlavního nádraží se chtěl domů vrátit rychlíkem odjíždějícím v 16:39 hodin. Jenže na tabuli svítilo čtyřicetiminutové zpoždění, už když přišel na nádraží, a postupně se zvyšovalo. Hodina, hodina a půl...nakonec byl spoj definitivně zrušen.
Spánek? To ne, spíše podřimování
Rus o hotelu neuvažoval, doufal totiž, že vlak do Brna přeci jen vyjede. A pak už to bylo jedno.
„Než bychom něco hledali, tak jsme zůstali v čekárně,“ přikyvuje. Podobně postižených byly desítky. „Všem jsme nabízeli občerstvení, čaj, měli k dispozici noviny, dnešní noc byla hodně náročná,“ popisovala pracovnice Českých drah a otočila se k lidem v čekárně.
Noc na nádraží |
„Prosím, poslouchejte pozorně hlášení nádražního rozhlasu, situace se pořád mění. Teď tady několik lidí propáslo první vlak do Prahy,“ prohlásila a pokud někdo z čekajících měl naději, že brzy vyjede, hned ji zmrazila.
„Omlouváme se, ale mnoho vlaků bylo zrušeno. V Bohumíně totiž nejsou soupravy, zatím se nevrátily,“ vysvětlila okolo sedmé hodiny. I pro Ruse a jeho kolegy měla zprávu. „Ranní vlak do Brna nepojede, ale o půl deváté už by měl.“
Muž už jen rezignovaně pokýval hlavou. Pokud opravdu o půl deváté vyjel, stráví na ostravském nádraží šestnáct hodin. A co po celou noc dělal?
„Povídal jsem si s lidmi a většinou podřimoval. O spánku se moc mluvit nedá. Byla to asi nejdelší noc v životě. Doma o mých trablech věděli, takže byli v klidu,“ konstatoval a poznamenal, že asi patnáct lidí ráno nastoupilo na první vlak do Prahy. „Loučili jsme se s tím, že snad neskončí někde v poli,“ poznamenal s úsměvem.
Přes osm hodin ve stojícím vlaku
Z čekárny vycházel 41letý Miroslav Vorlíček z Teplic. I on prožil železniční martyrium, jen opačným směrem.
„Z Brna do Ostravy jsem vyjel ve 14:02. Zhruba od patnácti hodin do téměř půlnoci jsme byli ve vlaku u nádraží v Němčicích na Hané. Pak jsme přešli na nádraží, poté do Přerova a odtud do osobním vlakem do Ostravy. Přijel jsem někdy před půl čtvrtou ráno,“ popsal jízdu.
Sledujte dopravní kalamitu on-line |
Nejlepší to podle něj bylo právě ve vlaku. „Elektřinu jsme měli, jen nemohli kvůli zablokované trase jet dál. Ale bylo teplo, jedna paní volala známé do hotelu do Kojetína, odkud přivezli bagety, nic nám nechybělo,“ popisoval Vorlíček se znatelně unaveným úsměvem.
Pracovníci dráhy se podle něj snažili, ale měli to těžké. Sami neměli dost informací. „Průvodčí každou půlhodinu opakovala, že ještě nepojedeme. Zdálo se mi dokonce, že když volala dispečerovi, tak už byl na ni naštvaný. Nikdo nic pořádně nevěděl, co bude.“
Vorlíček otevírá obchod v jednom z ostravských obchodních center. V úterý ho kolauduje a pracoval na něm několik dnů. Potřeboval však ještě odjet do Brna. Pracovní věci si proto v pondělí dopoledne dal v Ostravě do nádražní úschovny. Do Brna odjel bez problémů, zpátky už ne.
„Chápu, že počasí bylo strašné. V Němčicích byla cesta z vlaku na nádraží hodně náročná, všude led. Jen mě naštvalo, že si České dráhy naúčtovaly další padesátikorunu za to, že jsem v úschovně nechal věci přes půlnoc. To si ujít nenechaly,“ konstatoval a vydal se na tramvajovou zastávku.
