S českou házenkářskou reprezentací procestoval celou Evropu. Milan Sikora u ní totiž působil deset let jako masér. Za tu dobu se u reprezentačního výběru vystřídali tři trenéři a prošla jím řada hráčů.
„Celou tu dobu v ní hrál Filip Jícha, takže jsem měl možnost pozorovat jeho progres. Od jeho začátků na mezinárodní scéně až do fáze, kdy se z něj stal jeden z nejlepších hráčů na světě,“ přiblížil Milan Sikora.
„Když působil ještě v německém Kielu a byl na zápase v Plzni, tak za mnou přišel a pozdravil mě, i když to nemusel dělat. S hráči, které jsem masíroval, jsem se i skamarádil,“ dodal s tím, že kromě masírování a natahování se s nimi vždycky bavil i o tom, jak se jim daří v jejich klubech a jaké tam mají podmínky.
„Nakonec jsme vždycky zabrousili i do soukromého života, co dělá jejich rodina. Vždycky se spolu pobavíme i dnes, pokud se někde potkáme, byť už jsem u reprezentace skončil asi před třemi lety.“
Někdejší reprezentační masér u českého výběru tehdy skončil, protože už býval hodně unavený, když se vrátil z některého z turnajů nebo soustředění.
Začínal brzy ráno, končil pozdě večer
„Práce maséra totiž byla vždycky nesmírně náročná. Začínal jsem už brzy ráno. Na snídani jsem musel obejít všechny hráče a ptát se jich, jak se cítí. Kromě masírování jsem byl zodpovědný také za potravinové doplňky a nápoje,“ popsal dvaapadesátiletý rodák z Českého Těšína.
„Když jsem u reprezentace začínal, byl jsem na všechno sám. Později, když se zvýšily nároky na hráče, přibyl ke mně ještě další masér a potom také fyzioterapeut, se kterým se mi výborně spolupracovalo.“
Spoustu sil vzalo masérovi přemisťování se z jednoho místa na druhé. Musel totiž tahat těžká zavazadla, takže na letištích vždycky chodil jako poslední, i když mu ostatní pomáhali.
„Když jsme se ubytovali na hotelu, musel jsem všechno vybalit a za dva dny, když jsme se přemisťovali jinam, zase všechno sbalit,“ vylíčil s tím, že některé pokoje si musel sám upravit.
„Když byl moc malý, musel z něj odnést postel, abych si měl kde rozložit stůl. Někde jsme zase hráče masírovali na chodbě, protože nám nabídli místnost pro masírování třeba až v patnáctém poschodí a tam by se klukům nechtělo, když bydleli někde dole,“ vysvětlil masér, který si tak nejvíce odpočinul, když reprezentace někam jela nebo letěla a nemusel zrovna tahat těžká zavazadla.
Poznal letiště, hotely a sportovní haly
Přestože Milan Sikora procestoval díky působení u české reprezentace spoustu evropských zemí, na nějaké větší poznávání nikdy neměl dostatek času.
„Dostali jsme se někam do města jedině v případě, když se někdo necítil dobře na to, abychom ho masírovali. V takových případech jsme si zašli někam na chvíli sednout, ale to se stávalo jen zřídka,“ upozornil masér, který momentálně působí u extraligových házenkářů SKP Frýdek-Místek.
„Za kluky však docházím jen jednou týdně a pak s nimi jezdím na zápasy. S prací u reprezentace, kdy jsem byl s hráči v podstatě pořád, se to nedá srovnat. Frýdek-Místek totiž není profesionální klub,“ vysvětlil s tím, že úplně jiná byla situace v letech, když mělo družstvo silného sponzora a hrávalo o titul.
„Ty časy jsou ale dávno pryč a pravděpodobně se jen tak nevrátí. Házená totiž není v Česku natolik atraktivní sport, aby přiměla nějakého sponzora investovat do ní více peněz,“ míní Sikora, který už se tak řadu let živí jako masér na volné noze.
„Lidé mě totiž začali postupně čím dál více vyhledávat ještě v době, kdy jsem byl u reprezentace. U českého výběru jsem musel skončit i z toho důvodu, že už bych všechno nestíhal,“ podotkl.
„Dříve jsem působil v prostorech areálu učiliště u bazénu v Místku. Nyní už jsem ale delší dobu více schovaný na úplném okraji města. Chodí už ke mně tolik lidí, že potřebuju být spíše schovaný než na očích. Navíc je tady větší klid, takže si hosté i lépe odpočinou, a o to u masáží jde především,“ zdůraznil masér, který by se ještě chtěl podívat do Číny, kde se už učil od jednoho profesora.
„Všechno se tam probírá mnohem víc do hloubky, takže to člověku hodně dá. Pro mě je to ohromné plus, protože se zabývám také čínskými masážemi.“
