Chceme řemeslný inkubátor, shoduje se vedení města i zástupci školství v Ostravě. A tak uspořádali konferenci, na níž se probíralo, jak by mohl takový inkubátor vypadat.
„Věříme, že řemeslný inkubátor může přispět ke zvýšení podnikavosti mezi lidmi napříč různými věkovými kategoriemi, což je pro ‚stárnoucí‘ Ostravsko velmi důležité,“ vysvětluje Ivo Vondrák, rektor Vysoké školy báňské, která konferenci uspořádala.
„Je důležité podpořit malé podniky a živnostníky při realizaci nových podnikatelských projektů a řemeslný inkubátor by právě tomu mohl pomoci,“ přidal se ostravský primátor Tomáš Macura.
Inkubátor, který by mohl vzniknout v areálu bývalého Dolu Hlubina, by mohl být vybudován za přispění Evropské unie. Z dotací by se mohly pořídit například stroje nebo infrastruktura.
„Inkubátor by mohl pomáhat rozvíjet řemeslnou zručnost napříč věkovými skupinami. A existují i případy, kdy nápady z podobných zařízení pronikly do celého světa,“ řekl Martin Duda, ředitel Centra podpory inovací VŠB-TUO. „Jsou inkubátory, kde je stůl a svěrák, a pak inkubátory s rozpočtem v řádu desítek milionů, kde jsou laserové řezačky a 3D tiskárny. My bychom chtěli jít, co se přístrojového vybavení týká, spíše tímto směrem.“
„To znamená, že by se odhadovaná cena mohla pohybovat okolo sta milionů korun,“ vysvětlil Tomáš Macura.
Na obdobném principu funguje od začátku října například otevřená dílna Makerspace v Plzni. ̈
„Oficiálně jsme zahájili provoz 1. října, vše jsme připravovali půl roku. Lidem nabízíme dřevo- a kovodílnu, šicí dílnu a 3D tiskárnu, laserovou řezačku a plotry,“ vysvětluje Ondřej Kašpárek z plzeňské otevřené dílny Makerspace. „Fungujeme tak, že si každý může přijít udělat tu svou poličku nebo také opracovat výrobek na strojích, které doma nemá. Princip placení je obdobný jako například ve fit studiu, každý si zaplatí určitý počet hodin, nebo třeba celoroční předplatné. A může využívat vše.“Konference o otevřených dílnách se zúčastnil také Pavel Janowski z Poznaně, kde provozuje otevřenou dílnu.
V Polsku funguje desítka otevřených dílen
„Vše děláme soukromě, město ani nikdo jiný nás nepodporuje, na vše si musíme vydělat,“ vysvětluje host z Polska. „Provozujeme zámečnickou dílnu, stolařskou, krejčovskou dílnu, máme 3D tiskárny a podobně. Od nápadu k otevření uběhly tři měsíce, ale to jsme neměli nic, dnes už nemáme pro další stroje místo. Vše je o lidech. Lidé se skládají na placení nákladů, dávají k nám své stroje, které by třeba doma nevyužili, část nákladů hradíme i ze zakázkové výroby, každý může přijít a objednat si výrobu, třeba stolu, a my mu to vyrobíme. A tím vyděláváme na provoz,“ přibližuje zkušenost z Polska, kde v současnosti působí zhruba deset dalších otevřených dílen.
Podstatně skromnější obdoba řemeslné dílny už v Ostravě funguje, paradoxně právě v areálu Dolu Hlubina. „Máme tady několik strojů, na kterých si zájemci mohou něco udělat, případně je na nich můžeme naučit pracovat,“ vysvětluje Marta Pilařová, předsedkyně spolku Hlásím se k továrně, který v budovách bývalého Dolu Hlubina působí. „Jde jak o stroje zpracující železo a dřevo, tak například o šicí stroje. A lidé mají opravdu zájem, přicházejí.“
Obdobný záměr mají například i v Třinci, o řemeslné dílně uvažují v tamním inkubátoru STEEL-IT.
